Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.06.2005, sp. zn. 22 Cdo 875/2005 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.875.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.875.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 875/2005 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně F. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému K. Z., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 206/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004, č. j. 19 Co 80/2002-273, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 5 923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. X. Odůvodnění: Okresní soud v Prostějově (dále jen \"soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 11. prosince 2001, č. j. 7 C 206/96-259, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků - bývalých manželů tak, že přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně specifikované movité věci v hodnotě 23 840 Kč, do výlučného vlastnictví žalovaného specifikované movité věci a „investice vložené do domu č. p. 110 na p. č. 118, zaps. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 68 pro obec a k. ú. S., vše v celkové hodnotě 477 223,50 Kč“, a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů 216 691,75 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl také o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o povinnosti účastníků zaplatit soudní poplatek. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze 8. 12. 2004, č. j. 19 Co 80/2002-273, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že žalovanému přikázal věci a investice v celkové hodnotě 72 097 Kč a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů částku 24 128,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, dále ve výrocích o soudním poplatku, a jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že manželství účastníků zaniklo rozvodem 18. 1. 1996 a k vypořádání jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) dohodou nedošlo. Za trvání manželství účastníci společně zakoupili movité věci vyjmenované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, přičemž mimo osobní automobil, na jehož ceně se účastníci shodli, a další movité věci, které rovněž shodně označili za bezcenné, byla jejich cena určena znaleckým posudkem. Odvolací soud se neodchýlil od toho, jak o vypořádání věcí movitých rozhodl soud prvního stupně. Ten přikázal účastníkům movité věci tak, aby „každý z nich dostal ty, které může využít a aby jejich hodnoty byly co nejvíc stejné.“ Naproti tomu za nesprávné považoval odvolací soud vypořádání investic, vynaložených za trvání manželství ze společných prostředků na rekonstrukci domu č. p. 110 ve S., náležejícího do odděleného vlastnictví žalovaného. Zatímco soud prvního stupně při určení výše těchto investic vycházel ze znaleckého ocenění materiálů a prací v jejich cenách v roce 1996, tj. z částky 449 093,50 Kč, dospěl odvolací soud k závěru, že stanoví-li §150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“), že každý z manželů je povinen nahradit, co ze společného bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek, pak jsou investice dány cenou investovaného materiálu v době, kdy byl vynaložen. Výše investic byla znalcem ing. A. stanovena ve dvou variantách, a to podle údajů žalobkyně částkou 45 666, 35 Kč a podle údajů žalovaného částkou 43 967,84 Kč. Právě z této posledně uvedené částky odvolací soud vycházel, neboť „na žalobkyni bylo, aby prokázala svá tvrzení ohledně provedených investic a dle názoru odvolacího soudu žalobkyně neprokázala, že bylo vynaloženo více, než připustil žalovaný“. Odvolací soud rovněž považoval za správné, že znalec přihlížel jen k ceně investovanému materiálu, neboť „práce byla provedeny většinou svépomocí a konkrétní částky, které by účastníci vynaložili ze společných prostředků, žalobkyně neprokázala.“ S přihlédnutím k rovným podílů účastníků a tomu, že žalobkyni byly přikázány věci movité v ceně 23 8740 Kč, žalovanému věci movité v ceně 28 130 Kč a investice 43 967 Kč, uložil odvolací soud žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vypořádání částku 24 128,50 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. l písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ, tj. nesprávné právní posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad §150 ObčZ, jestliže jen z dikce tohoto ustanovení dovodil, že při vypořádání BSM je manžel, do jehož majetku bylo ze společných prostředků investováno, povinen nahradit jen skutečně vynaložené náklady. V tomto ustanovení „není žádná zmínka o tom, jakým způsobem se má uhrazovat“, a odvolací soud neopřel svůj závěr ani odkazem na judikaturu. Žalobkyně považuje za správné, aby cena investic ze společného do odděleného majetku manžela byla stejně jako cena společných věcí, které se v BSM vypořádávají, dána jejich cenou ke dni vypořádání. Jen tak lze také zajistit rovnost podílů manželů. Postup podle odvolacího soudu by znamenal zvětšení podílu žalovaného, a to právě o rozdíl mezi hodnotu investic v současně době, resp. v roce 1996, kdy byl vypracován znalecký posudek, a jejich hodnotou v době, kdy byly skutečně vynaloženy. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se vyjádřil k dovolání žalobkyně tak, že se plně ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že při vypořádání BSM je povinen nahradit jen investice ze společného na jeho dům v jejich skutečně vynaložené výši. Poukázal na to, že stejný názor vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2655/98, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí a že v řízení nedošlo k vadám uvedeným v §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle žalobkyní uplatněného dovolacího důvodu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Odvolací soud vyložil §150 ObčZ správně, a to ve shodě s výkladem Nejvyššího soudu ČR publikovaným pod R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 141-142), podle kterého „pokud byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil“. Dále uvedl Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2655/98, na který poukazuje žalovaný, že „podle §150 ObčZ je při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví každý z manželů nahradit, co ze společného bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Používá-li zákon slov, že je třeba nahradit, co bylo vynaloženo, pak už z jazykového výkladu vyplývá, že jde o náklad, který byl vynaložen v době minulé a jeho výše ke dni zániku manželství ani ke dni vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není nijak modifikována.“ K tomu lze ještě dodat, že pokud zákon v §150 ObčZ zvlášť stanoví, jak v BSM vypořádat společné prostředky vynaložené na ostatní majetek manžela, nelze uvažovat o použití zásad pro vypořádání věcí společných. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání bylo zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ). Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, přísluší mu proto podle §243b odst. 5, §224, §§151 a §142 odst. 1 OSŘ náhrada nákladů tohoto řízení. Ty jsou dány odměnou jeho zástupkyně, která v řízení učinila jeden úkon (vyjádření k dovolání), ve výši 5 848 Kč (§3 odst. 1, §4 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhradou jejích hotových výdajů 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), celkem částkou 5 923 Kč. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 23. června 2005 JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/23/2005
Spisová značka:22 Cdo 875/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.875.2005.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§150 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20