ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.921.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 921/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce K. R., zastoupeného advokátem, proti žalované A. B., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách, pod sp. zn. 4 C 563/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové 30. listopadu 2004, č. j. 22 Co 291/2004-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 1874 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 5. května 2004, č. j. 4 C 563/2000-78, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. 71/22 o výměře 2970 m2 v katastrálním území B. (výrok I.), žalobci přikázal do výlučného vlastnictví její část o výměře 743 m2, utvořenou geometrickým plánem č. 78-774/2002 z 30. 9. 2002 jako novou pozemkovou parcelu č. 71/23 (výrok II.), žalované přikázal do výlučného vlastnictví její zbývající část o výměře 2227 m2, oddělenou tímto geometrickým plánem, nadále označenou parcelním číslem 71/22 (výrok III.), uložil žalované, aby nově vytvořenou pozemkovou parcelu č. 71/23 vyklidila a žalobci předala do 30. 9. 2004 (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky V. a VI.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 22 Co 291/2004-121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. – III., ve výroku pod bodem IV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v této části zastavil. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaná teprve v odvolání přišla s novými tvrzeními, popírajícími spoluvlastnické právo účastníků k pozemku, a zároveň s tvrzením, že vlastnické právo náleží jejímu manželovi F. B. Jde o skutečnosti, které nebyly předmětem dosavadních skutkových tvrzení žalované a které v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani jinak nevyšly najevo. Tyto nové skutečnosti a důkazy, které k nim navrhla, nemohou být způsobilým odvolacím důvodem, neboť na ně nedopadá žádná z výjimek uvedených v §205a odst. l OSŘ.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. l písm. c) OSŘ. Považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu pro posouzení otázky, zda prvostupňové soudy mají v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem z úřední povinnosti provádět vedle důkazů výpisem z katastru nemovitostí a výslechem účastníků ještě i jiné důkazy, prokazující spoluvlastnické právo k nemovitostem, a zda v rámci odvolacího řízení ve vtahuje zákaz novot ve smyslu §205a OSŘ na důkazy zpochybňující do té doby nesporné spoluvlastnické právo. Žalovaná sice před soudem I. stupně „nesporovala“ spoluvlastnické právo účastníků k předmětnému pozemku, avšak učinila tak v odvolacím řízení. Současně navrhla důkazy, kterými ve smyslu §205a odst. l písm. c) OSŘ zpochybnila věrohodnost výpisu z katastru nemovitostí. Předložila totiž čestná prohlášení svědků o tom, že došlo k převodu pozemku, který je předmětem řízení, jejím otcem B. F. na jejího manžela F. B., a dále návrh JZD R. Ch. z 22. 4. 1985 včetně geometrického plánu z 30. 11. 1984 na zápis předmětného pozemku jako vlastnictví F. B. do evidence nemovitostí, kterému také bylo uloženo pozemek oplotit. Pozemek nebyl ani projednán v dědických řízeních po jejích rodičích B. a J. F. a účastníci ho tak nenabyli do spoluvlastnictví. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a aby mu věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, neboť pro žalovanou vymezené otázky není rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Ze žádného zákona nevyplývá povinnost soudu provádět jiné důkazy, než které účastníci označí, a to zejména za situace, kdy je spoluvlastnické právo prokazováno výpisem z katastru nemovitostí, který je veřejnou listinou. Zákaz novot se vztahuje také na nové skutečnosti a důkazy, zpochybňující vlastnické právo k vypořádávaným nemovitostem. Žalobce poukázal i na to, že odvolací soud rovněž uvedl, že ani po zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku nic nebrání tomu, aby se tvrzený vlastník F. B. domáhal svého vlastnického práva proti oběma účastníkům v novém soudním řízení podle §80 písm. c) OSŘ.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v §237 OSŘ.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst.1 písm. a) OSŘ) nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(§237 odst. 1 písm. b) OSŘ)], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(§237 odst. 1 písm. c) OSŘ)].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Podle §120 odst. l OSŘ účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Dále jsou v odstavci 2 téhož ustanovení vyjmenována řízení, ve kterých je soud povinen provést i jiné důkazy ke zjištění skutkového stavu věci, než byly účastníky navrhovány (přičemž není uvedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví). Podle §120 odst. 3 OSŘ nejde li o řízení uvedená v odstavci 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění jejich skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Rozsudek odvolacího soudu v dané věci není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu pro řešení otázky, zda v konkrétním sporu měl či neměl soud prvního stupně provést ve sporném řízení z vlastní vůle další dokazování, které nikdo nenavrhoval. Případné pochybení soudu by bylo vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, kterou by se dovolací soud mohl zabývat, jen pokud by šlo o dovolání přípustné.
Rozsudek odvolacího soudu není rovněž rozhodnutím po právní stránce zásadního významu pro dovolatelkou předkládanou otázku týkající se důkazů zpochybňujících věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu §205a odst. 1 písm. c) OSŘ. Jde totiž o otázku řešenou dovolacím soudem v rozsudku ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, publikovaném pod C 2051, Svazek 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že „věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy „křivě\"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení §205a odst. 1 písm. c) OSŘ.“
Tvrzením, že účastníci nejsou (a ani se nikdy nestali) spoluvlastníky předmětného pozemku, ale že pozemek zakoupil její manžel F. B., který ho stále vlastní, a důkazy, které k tomu navrhla, žalovaná nezpochybnila věrohodnost důkazních prostředků – výpisu z katastru nemovitostí a výpověď žalobce, ale pravdivost tvrzení žalobce o tom, že došlo ke skutečnostem, které vedly ke vzniku spoluvlastnického práva účastníků k pozemku. Žalovanou nově tvrzené skutečnosti a navrhované důkazy směřovaly k tomu, aby soud na jejich podkladě zjistil skutkový stav jinak, než jak byl zjištěn před soudem prvního stupně, a nejsou tedy způsobilé ve smyslu §205a odst. l pís c) OSŘ zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků, na nichž rozsudek soudu prvního stupně spočívá.
Jestliže rozsudek odvolacího soudu v napadené části není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, jde o rozhodnutí, proti němuž není podání dovolání přípustné a dovolání muselo být odmítnuto /§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ/.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, přísluší žalobci vůči žalované právo na náhradu těchto nákladů. Ty jsou dány odměnou advokáta, který v dovolacím řízení - při ceně předmětu řízení uvedené v žalobě částkou 6 760 Kč - učinil podáním vyjádření jeden úkon, částkou 1 500 Kč /§3 odst. l, §4 odst. 2 písm. c), §14 odst. l, §15 a §18 odst. l vyhl. č. 484/2000 Sb./. Dále advokátovi náleží paušální náhrada hotových výdajů 75 Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a podle §137 odst. 3 OSŘ rovněž částka, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny a náhrady (z částky 1575 Kč ) ve výši 19 % podle zákona §47 odst. l písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tedy částka 299 Kč. Celkem činí náklady částku 1874 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím žalované splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. dubna 2005
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně a senátu