ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1590.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1590/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) doc. Ing. F. F., CSc., a b) E. F., obou zastoupených advokátem, proti žalované E. H., zastoupené advokátkou, o 26.895,- Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 385/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2004, č. j. 31 Co 270/2004, 271/2004-265, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.575,- Kč, a to k rukám advokáta, do tří dnů od doručení usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 3. 2. 2004, č. j. 11 C 385/2002-229, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 2. 2004, č. j. 11 C 385/2002-238, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 9.531,- Kč, žalobu na zaplacení částky 17.364,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu.
K odvolání žalobců a žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 (v rozsudku nesprávně uveden rok 2003), č. j. 31 Co 270/2004, 271/2004-265, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba v částce 325,50 Kč zamítá, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil ust. §127 obč. zák. tak, že toto ustanovení nedává žalované právo zasáhnout do cizího vlastnického práva. Dovolatelka uvádí, že škodu žalobcům nezpůsobila, neboť v řízení bylo prokázáno, že živý plot přesahoval na její pozemek, žalobci neudržovali oplocení mezi pozemky a přítel žalované M. D. po dohodě s ní plot ořezal, aby bylo možné pozemek řádně oplotit. K zásahu do vlastnického práva žalobců tedy nedošlo. Za ožehnutí stříbrného smrku žalovaná rovněž neodpovídá, neboť oheň rozdělal M. D., a jak sám uvedl ve výpovědi, žalovaná souhlasila jen s malým ohněm. Poukazuje na to, že při místním ohledání bylo zjištěno a rovněž znalkyní konstatováno, že smrk se s poškozením v krátké době vyrovná a že živý plot dorůstá a plní všechny své funkce v plné míře. Není tedy zřejmé, co by mělo představovat škodu žalobců. Dovolatelka dále považuje za nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, když žalobci byli neúspěšní ze 65,77 %, avšak odvolací soud jim přiznal náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že žalovaná v dovolání pouze opakuje námitky, se kterými se již řádně vypořádal odvolací soud. Dle jejich názoru není žádný z odvolacích důvodů dán a nadto je dovolání nepřípustné. Z okamžiku právní moci napadeného rozhodnutí rovněž dovozují, že dovolání bylo podáno opožděně. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 9.205,50 Kč s příslušenstvím. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které se vztahuje i na případy, v nichž se přípustnost dovolání posuzuje podle §237 odst. 1 písm. a), b) nebo c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje v tomto rozsahu proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatelka dále dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli je obsažen v rozsudku, má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), proto se přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzuje podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení, tj. podle ust. §238, §238a a §239 o. s. ř., přičemž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není uvedeno v taxativním výčtu ust. §238 ani §238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalované nahradit žalobci a státu náklady řízení před soudem prvního stupně se nedá dovodit ani z ust. §239 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání i v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 1.500,- Kč (odměna z částky určené podle §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3 a §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu