ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1931.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1931/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) ing. V. B., b) D. F., c) MUDr. I. H., d) F. J., e) R. J., f) M. J., g) MUDr. J. J., h) H. K., ch) ing. J. l., i) ing. M. M., j) ing. M. M., k) R. N., l) T. N., m) ing. Z. P., n) J. P., o) P. P., p) I. S., q) H. S., r) V. S., s) ing. T. S., t) A. Š., u) S. T., v) J. V., w) ing. V. W., x) MUDr. M. Z., y) G. Z., všech zastoupených JUDr. J. Ž. a z) JUDr. J. Ž., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 78/99, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2002, č. j. 39 Co 258/2002-69, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců a) – y) se zastavuje.
II. Dovolání žalobce z) se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 14. 3. 2002, č. j. 13 C 78/99-56, ve spojení s usnesením ze dne 10. 2. 2003, č. j. 13 C 78/99-75a, zamítl žalobu s návrhem, aby soud rozhodl tak, že „1/ potvrzuje se promlčecí doba 4 roky, zák. č. 513/1991 Sb. §397, 2/ zák. č. 58/1969 Sb. nevyžaduje zvláštní plnou moc, neomezená plná moc zmocněnce je dostačující, 3/ potvrzuje se dle zák. č. 58/1969 Sb. §1 odst. 2, odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit, 4/ dle §9 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb. je ústředním orgánem Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování, 120 00 Praha 2, Vyšehradská 15, 5/ od soudních poplatků jsou osvobozeni tito zastoupení: D. F., student, K., K. 740, JUDr. J. Ž., invalidní důchodce, B., M. 7. Dle usnesení 6 Nc 622/94-51 Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 22. 2. 1995, 6/ MS-Oo nahradí každému účastníků zájezdu 0593 fakturovanou smluvní pokutu v částce 7.218,- Kč, to je 26x + 1 celkem 194.884,- Kč a zaplatí 289,- Kč soudního poplatku 24 účastníkům zájezdu mimo osvobozené od soudních poplatků ad 5), to je 24x 289,- Kč = 6.936,- Kč, tedy celkem škodu 201.822,- Kč z důvodů průtahů v řízení, překročení promlčecí a prekluzivní doby 4 roků, s úrokem od podání žaloby Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou, to je od 26. 2. 1994 ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB (diskontní sazba ČNB od 24. 10. 1994 činí 8,5%, tedy 17% p. a.) do právní moci rozsudku Okresního soudu pro Prahu 2 k rukám zmocněnce účastníků zájezdu JUDr. J.Ž.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání všech žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2002, č. j. 39 Co 258/2002-69, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům celkem 201.822,- Kč s příslušenstvím (bod 6/), a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podali všichni žalobci (prostřednictvím žalobce z/) dovolání. Namítají, že rozsudek soudu prvního stupně napadali odvoláním v celém rozsahu a že soudu prvního stupně vytkli nesprávná skutková zjištění, odvolací soud však tuto jejich námitku přešel s tím, že ji žalobci nekonkretizovali, a soudu prvního stupně dále vytýkali, že nezhodnotil ani jeden z jejich důkazů. Poukazují na skutečnost, že řízení vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 1314/93 trvalo více než 4 roky a tato skutečnost „vytvořila podmínky pro vznik námitky promlčení“, žalobcům tak bylo znemožněno domáhat se svého práva u soudu a je tak prokázána příčinná souvislost mezi škodou žalobců a nesprávným úředním postupem. Dále uvedli, že „v petitu žaloby v pátém řádku zdola se vypouští slova podání žaloby a nahrazuje se slovy právní moci rozsudku, vypouští se 26. 11. 1994 a nahrazuje 5. 5. 1999.“ Navrhli, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 2. 2004, č. j. 13 C 78/99-91a, byli žalobci a) – y) vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů doložili své právnické vzdělání nebo plnou moc udělenou pro dovolací řízení advokátovi, přičemž dovolání musí být též advokátem sepsáno a podepsáno, s tím, že pokud tak neučiní, dovolací soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo doručeno žalobcům a) - ch), m), n), o), r), u), v), w) a y) dne 25. 2. 2004, žalobkyni i) dne 15. 6. 2005, žalobci j) dne 14. 6. 2005, žalobci k) dne 1. 3. 2004, žalobci l), s) a x) dne 8. 3. 2004, žalobci p) a žalobkyni q) dne 27. 5. 2004 a žalobci t) dne 2. 3. 2004. Žalobci a) až y) nijak nereagovali.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v případě žalobců a) – y) nejsou splněny podmínky dovolacího řízení.
Podle ust. §241 odst. l o. s. ř. (ve znění účinném k datu podání dovolání) dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Žalobci a) až y) poté, co podali prostřednictvím svého zmocněnce dovolání, byli poučeni o povinném právním zastoupení advokátem v dovolacím řízení, advokáta si přesto ani po řádně doručené výzvě soudu nezvolili a ani nedoložili, že by měli právnické vzdělání.
Protože nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců a) až y) podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil, aniž bylo třeba se zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání.
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním žalobce z), který soudu doložil své právnické vzdělání, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce z) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení každému účastníku zájezdu 0593 fakturovanou smluvní pokutu v částce 7.218,- Kč (a 289,- Kč soudního poplatku, tuto částku však žalobce z/ pro svou osobu nenárokoval). Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl občanskoprávní nárok žalobce z) proti žalované ve výši 7.218,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které se vztahuje i na případy, v nichž se přípustnost dovolání posuzuje podle §237 odst. 1 písm. a), b) nebo c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce z) odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
Pokud jde o návrh na úpravu žalobního petitu, obsažený v dovolání, je třeba uvést, že v dovolacím řízení nelze žalobu, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, dále upravovat či měnit (§243c odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci a) – z) nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu