ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2802.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2802/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: H. M., zastoupené advokátem, proti žalované: N. N. H., o zaplacení 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 570/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2004, č. j. 53 Co 269/2004-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou prostřednictvím advokáta dne 4. 12. 2003 se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost „uhradit žalobkyni jednorázové odškodnění ve výši 900.000,- Kč a hradit jí částku 4.000,- Kč měsíčně od 1. 12. 2003, splatnou vždy do konce každého kalendářního měsíce“. Svůj návrh odůvodnila tím, že v rámci léčení byla v lékařském zařízení žalované infikována „infekcí chlamydie“, má trvalé následky a přetrvávající obtíže a je omezena na řádném způsobu života.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 22. 3. 2004, č. j. 34 C 570/2003-24, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o specifikaci, jakých konkrétních nároků na náhradu škody se v žalobním návrhu domáhá, spolu s vylíčením rozhodujících skutečností a připojením listinných důkazů. Zároveň ji soud poučil, že nebude-li přes výzvu podání řádně opraveno a doplněno, aby bylo možné v řízení dále pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Toto usnesení bylo dne 29. 3. 2004 doručeno právnímu zástupci žalobkyně.
V přípise ze dne 27. 4. 2004, podaném prostřednictvím jejího zástupce, žalobkyně doplnila žalobu tak, že před provedením zákroku v zařízení žalovaného neměla zdravotní potíže, které souvisí s onemocněním chlamydií, příznaky tohoto onemocnění se u ní projevovaly od ledna 2002 a podle nich bylo následně diagnostikováno její onemocnění, což lze doložit její lékařskou dokumentací, k jejímuž vyžádání žalobkyně uděluje soudu souhlas. Je přesvědčena, že částka 900.000,- Kč jako odškodnění odpovídá vzniklé újmě.
Obvodní soud pro Prahu 5 poté usnesením ze dne 3. 5. 2004, č. j. 34 C 570/2003-27, žalobu odmítl pro neodstranění vad podání podle §43 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že podání došlé soudu dne 4. 12. 1993 postrádá nezbytné náležitosti žaloby, neboť neobsahuje vymezení jednotlivých nároků na náhradu požadované škody, není dostatečným způsobem vymezen předmět žaloby, nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti a nebyly ani připojeny listinné důkazy. Podání nebylo ani přes doručenou výzvu řádně opraveno nebo doplněno a trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2004, č. j. 53 Co 269/2004-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení postrádal náležitosti stanovené v ust. §79 odst. 1 o. s. ř., soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobkyni vyzval k opravě a doplnění podání. Žalobkyně však ani podáním ze dne 29. 4. 2004 žalobu nedoplnila tak, aby byla projednatelná, neboť ani po tomto doplnění není patrné, jaké jsou rozhodující skutkové okolnosti vzniku škody, v čem škoda způsobená žalobkyni spočívá, a není zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, neboť uplatňuje pouze celkovou částku bez rozlišení, jaké jednotlivé nároky na náhradě škody na zdraví uplatňuje a v jaké výši.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Uvádí, že ona nemá možnost předložit soudu svoji zdravotní dokumentaci k posouzení, popř. k vypracování znaleckého posudku, který by potvrdil její tvrzení, soudu však dala písemný souhlas, aby si záznam její zdravotní dokumentace vyžádal. Skutkový stav popsala, když uvedla, že k poškození zdraví došlo při lékařském zákroku u žalované, a toto tvrzení opírá nejen o vlastní pocity ale i o vyšetření, která jsou součástí její zdravotní dokumentace. Namítá, že soud neoprávněně odmítl její podání, aniž rozhodl o oprávněnosti jejího nároku, přičemž otázka výše odškodnění a uplatnění nároku je pak otázkou následnou. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. také vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou žalobce požaduje, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v ust. §153 odst. 2 o. s. ř. Požaduje-li, aby mu bylo na náhradě škody přiznáno plnění z titulu více nároků (např. v rámci nároku na náhradu škody na zdraví), musí popsat skutečnosti, kterými u jednotlivých uplatněných nároků na plnění vymezí skutek (skutkový děj), a musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody bez vyčíslení jeho výše.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobkyně ani po jeho doplnění nesplňuje náležitosti žaloby, zejména pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností a pro zcela chybějící specifikaci požadovaných částek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat.
Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, jaká újma (materiální či nemateriální), za níž požaduje náhradu, jí vznikla a v čem spočívá (např. bolest, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku apod.), z jakých skutkových podkladů své nároky dovozuje a v jaké výši je uplatňuje. To není zřejmé ani z petitu žaloby, v němž je uvedena suma 900.000,- Kč a částka 4.000,- Kč měsíčně od 1. 12. 2003, aniž by bylo uvedeno, z titulu jakého či jakých jednotlivých nároků na náhradu škody požaduje tyto částky zaplatit.
Žalobkyně, zastoupená advokátem, ani přes řádně doručenou výzvu žalobu v požadovaných směrech nedoplnila, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, neučinila tak ani dodatečně. Ani v žalobě uvedený odkaz na ust. „§421 a odst. 1 obč. z.“, neumožňuje identifikaci, jaká újma, jež má být nahrazena, žalobkyni vznikla.
Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu