ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2874.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2874/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. D., zastoupené advokátem, proti žalované J. R., o 178.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. 15 C 247/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. července 2004, č. j. 11 Co 305/2004-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, rozsudkem ze dne 8. 3. 2004, č. j. 15 C 247/2003-38, zamítl žalobu na zaplacení 178.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 22. 4. 2002 oznámila na policii ztrátu částky 178.000,- Kč, kterou měla dle svého tvrzení uloženou v místě svého bydliště v rodinném domku. Peníze měla uloženy v sáčku s výčetkou a byly to její úspory, splátky půjčky ve výši 100.000,- Kč, kterou poskytla paní L. Ž., odškodnění za nasazení v Německu a částky za výměnu valut, které měla doma dříve. K odcizení této částky mělo dojít ve dvou etapách v období od 10. 4. 2002 do 18. 4. 2002, v této době žalobkyni navštěvovala žalovaná, dále neteř žalobkyně paní A. a člověk, který dělal žalobkyni klíče od domu; žalovaná v domě rovněž viděla mladou ženu a další ženu, kterou označila jako matku chlapce, který jí odcizil hodinky. Věc šetřila Policie ČR SKPV v K. a usnesením ze dne 31. 5. 2002 byla věc odložena, neboť nebyly zjištěny skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni (§420 obč. zák.). Prokázána byla pouze škoda vzniklá žalobkyni ztrátou peněz, avšak žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo dovodit porušení právních povinností žalovanou, v důsledku kterého by žalobkyni vznikla škoda. Přestože byla žalobkyně vyzvána a poučena, aby uvedla všechny skutečnosti, ze kterých dovozuje odpovědnost žalované za vzniklou škodu, zůstala tvrzení žalobkyně pouze domněnkami o tom, že žalovaná, která ji v domě navštěvovala, jí nejprve odcizila částku 17.000,- Kč a poté další částku 161.000,- Kč, a žalobkyně neoznačila ani důkazy k těmto tvrzením. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno o tom, že za škodu jí vzniklou odpovídá žalovaná.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 7. 2004, č. j. 11 Co 305/2004-57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neboť v průběhu odvolacího řízení nebyly tvrzeny takové skutečnosti a navrhovány důkazy, které by byly přípustné podle ust. §205a odst. 1 o. s. ř., když ústřižky poštovních poukázek ze dne 28. 6. 2000, 31. 12. 2001, 24. 20. 2001 a 17. 4. 2001 předložené žalobkyní v odvolacím řízení mohla žalobkyně předložit v řízení před soudem prvního stupně. Pokud soud žalobkyni o nutnosti předložení takových důkazů nepoučil podle §118a odst. 3 o. s. ř., nepochybil, neboť se nejedná o důkazy, které by měly ve věci právní význam. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně podle ust. §420 obč. zák. i s jeho závěrem, že žalobkyně, která měla v řízení povinnost prokázat své tvrzení, že žalovaná jí předmětnou částku odcizila, neuvedla žádné rozhodné skutečnosti svědčící o důvodnosti tohoto jejího tvrzení ani neoznačila důkazy, kterými by své úvahy prokázala.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a které podává z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Namítá, že její žaloba byla zamítnuta z důvodu neunesení důkazního břemene, ačkoliv nebyla soudem prvního stupně při jednání poučena podle ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a zejména v tomto případě, kdy účastník navrhnul důkazy, z nichž nebylo nic zjištěno, měla být poučovací povinnost soudu splněna. Odvolací soud pak předložené další důkazy nepřipustil s tím, že se nejedná o důkazy, které by měly pro úspěch žalobkyně ve věci právní význam. Namítá, že odvolací soud nemůže předvídat důkazní hodnotu důkazů před jejich provedením, a tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť po správném poučení by žalobkyně tvrdila další rozhodné skutečnosti a označila k nim nové důkazy. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v otázce, zda je soud povinen podle ust. §118a odst. 3 o. s. ř. poučit účastníka řízení o nutnosti předložení důkazů v případě, kdy se podle názoru soudu nejedná o důkazy, které by měly pro úspěch účastníka ve věci právní význam, a zda poučení podle ust. §119a odst. 1 o. s. ř., kterého se žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně dostalo, mohlo zhojit absenci poučení podle ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že žalobkyně byla vždy přítomna u soudních jednání u soudů obou stupňů a měla možnost klást otázky týkající se ztráty jejích peněz. Ona však této možnosti nevyužila a důkazy nepředložila. Žalovaná vyjadřuje podezření, že v celém sporu hraje roli ještě nějaká třetí osoba, neboť jí docházely dopisy podepsané žalovanou, které však byly psány poměrně bezchybně a poslední tři byly zaslány z O v době, kdy žalobkyně pro zdravotní potíže nebyla mimo K. Uvedla, že žalobkyni žádné peníze nevzala.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku o existenci uplatněného nároku mezi žalobcem a prvním žalovaným se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Pokud dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že přehlédl procesní pochybení soudu prvního stupně, který v rozporu s ust. §118a odst. 1 a 3 žalobkyni nevyzval k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů a řádně ji nepoučil podle těchto ustanovení, nejedná se o dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž o dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., totiž že soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však přípustnost dovolání nezakládá, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné. V dané věci však dovolání není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Odvolacímu soudu rovněž nelze vytýkat, že by pochybil při aplikaci procesních předpisů, když nevyhověl návrhu žalobkyně a neprovedl důkaz ústřižky složenek, které žalobkyně předložila v odvolacím řízení. Dovolatelka tímto vytýká odvolacímu soudu nesprávný postup při zjišťování skutkového stavu, což je opět dovolacím důvodem podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který přípustnost dovolání nezakládá. Jen pro úplnost lze dodat, že soud není povinen provést ty z navrhovaných důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné.
Jelikož dovolání žalobkyně neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu