ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2888.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2888/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Z. pojišťovny Š. proti žalovanému V. S., o zaplacení částky 2.087,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 420/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2004, č. j. 25 Co 337/2004-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem pro zmeškání ze dne 28. 1. 2004, č. j. 15 C 420/2003-18, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.087,- Kč s příslušenstvím a rozhodl náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2004, č. j. 25 Co 337/2004-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V podání ze dne 11. 11. 2004 a jeho doplnění žalovaný uvedl, že podává odvolání proti rozhodnutí krajského soudu z 8. 9. 2004, nesouhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně ani odvolacího soudu a napadá rovněž výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení. Namítá, že ve spisu je faktura bez razítka a bez podpisu revizního lékaře a ošetření neodpovídá skutečnosti. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §10a o. s. ř. ) po zjištění, že podání, které je podle svého obsahu dovoláním, bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaný napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.087,- Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení před odvolacím soudem byl občanskoprávní nárok žalobkyně proti žalovanému ve výši 2.087,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které se vztahuje i na případy, v nichž se přípustnost dovolání posuzuje podle §237 odst. 1 písm. a), b) nebo c) o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení, i když je obsažen v rozsudku, má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), proto se přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzuje podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení, tj. podle ust. §238, §238a a §239 o. s. ř., přičemž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není uvedeno v taxativním výčtu ust. §238 ani §238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze dovodit ani z ust. §239 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nebylo tak třeba zabývat se tím, že žalovaný nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu