ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.333.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 333/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně J. Z., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. p., a. s., o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 36/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2004, č. j. 4 Co 142/2004-109, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2004, č. j. 4 Co 142/2004-109, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. 3. 2004, č. j. 11 C 36/2003-92, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni odškodnění za bolesti ve výši 298.890,- Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 6.534.000,- Kč s příslušenstvím, žalobu na zaplacení další částky 235.110,- Kč za odškodnění bolestí zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Ve věci bylo nesporné, že dne 9. 4. 2001 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil řidič nákladního vozidla DAF FA 45 R. K., pojištěný žalované z titulu povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, který se dostatečně nevěnoval řízení a vjel do protisměru, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním automobilem Škoda Favorit, v němž cestovala žalobkyně jako spolujezdkyně. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně při nehodě utrpěla rozsáhlá těžká poranění, v jejichž důsledku je zcela vyřazena ze společenského, kulturního a rodinného života, je nepohyblivá, nemůže mluvit ani číst, je odkázaná na lůžko a na trvalou a nepřetržitou péči jiné osoby, potravu přijímá sondou, je plně inkontinentní. Tento stav je téměř bez naděje na zlepšení. Ztížení společenského uplatnění bylo znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie-traumatologie ohodnoceno na 18150 bodů, bolesti vytrpěné za účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb. ( tj. do konce r. 2001) na 3003 bodů a bolesti za dobu od 1. 1. 2002 na 1740 bodů. Vzhledem k tomu, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo po nabytí účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud při odškodnění ztížení společenského uplatnění postupoval podle této vyhlášky a dospěl k závěru, že je namístě toto odškodnění podle ust. §7 odst. 3 zvýšit na trojnásobek, tj. na žalobkyní požadovanou částku 6.534.000,- Kč, neboť se jedná o naprosto výjimečný případ, kdy k tragickým následkům na zdraví žalobkyně došlo v důsledku jí nezaviněné nehody, v té době jí bylo 24 let, byla krátce vdaná, v dobré kondici a připravovali se s manželem na založení rodiny. Při odškodnění bolestí vzniklých před datem 1. 1. 2002 soud postupoval podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., která stanoví hodnotu jednoho bodu 30,- Kč. V době účinnosti této vyhlášky žalobkyně prodělala bolesti ohodnocené znalcem 3003 body, což odpovídá částce 90.090,- Kč, v době po 1. 1. 2002 pak bolesti ohodnocené 1740 body, což při hodnotě bodu 120,- Kč podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. činí 208.800,- Kč. Soud dovodil, že podle §444 obč. zák. i vyhlášek č. 32/1965 Sb. a č. 440/2001 Sb. se odškodňují jednotlivé bolesti, pro účely odškodnění za bolest je rozhodující okamžik akutní fáze a stabilizace každé jednotlivé bolesti, nikoli stabilizace celkového zdravotního stavu (na rozdíl od ohodnocení ztížení společenského uplatnění). Proto soud na odškodnění za bolest přiznal žalobkyni částku 298.890,- Kč a ve zbývající požadované částce 253.110,- Kč žalobu zamítl.
K odvolání žalobkyně do zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 235.110,- Kč s příslušenstvím Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2004, č. j. 4 Co 142/2004-109, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na odškodnění bolesti dalších 235.110,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o soudním poplatku, žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním názorem na otázku aplikace vyhl. č. 440/2001 Sb. S odkazem zejména na ustanovení §2 odst. 1 této vyhlášky dovodil, že odškodnění za bolest se provádí za bolest jako celek za „jednu“ bolest, která byla poškozenému způsobena jednak vlastní škodou na zdraví, jednak jejím léčením a jednak při odstraňování jejích následků, tj. v celém procesu léčení od způsobení škody na zdraví, přes léčení a případnou rehabilitaci, pokud k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného (§8 odst. 2 vyhlášky), resp. ke stabilizace jeho bolesti jako celku (§4 odst. 2 vyhlášky došlo po 1. 1. 2002. Vzhledem k tomu, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, resp. ke stabilizaci její bolesti jako celku došlo až po 1. 1. 2002, určil výši odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., což podle jeho názoru odpovídá i tomu, že všechny následky utrpěného poškození zdraví pro účely náhrady za bolesti a ztížení společenského uplatnění se sčítají, i když vznikly později. Ust. §4 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. neurčuje rozhodný okamžik vzniku bolesti, jak mylně uvádí soud prvního stupně, ale jen kritéria určení výše bodového ohodnocení bolest. Pokud tedy soud prvního stupně odškodnil jednotlivé bolesti zvlášť a nehodnotil stabilizaci celkového zdravotního stavu, věc nesprávně právně posoudil. Bolest byla ohodnocena celkem 4773 body, což odpovídá částce 572.760,- Kč, žalobkyně požadovala na bolestném 534.000,- Kč a z toho částka 298.890,- Kč jí již byla přiznána, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil v zamítavé části tak, že vázán žalobním návrhem jí přiznal zbylých 235.110,- Kč.
Proti tomuto měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci shledává žalovaná v názoru odvolacího soudu, že odškodnění za bolest podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se provádí za bolest jako celek – za jednu bolest, a to dle právního předpisu účinného v okamžiku ustálení zdravotního stavu poškozeného. Žalovaná namítá, že odškodnění bolesti je sice nutno považovat za jeden nárok, který se však skládá z řady dílčích částí za jednotlivé vytrpěné bolesti, tak jak jsou též jednotlivě bodově hodnoceny. Je nutno rozlišovat termíny „vznik bolesti“ a „hodnocení bolesti“. Po ustálení zdravotního stavu poškozeného jsou hodnoceny bolesti vytrpěné z dříve vzniklých příčin, a protože se hodnotí akutní fáze bolesti, je třeba bodové hodnocení vztahovat vždy k okamžiku vzniku bolesti, což nevylučuje ani §4 odst. 2 této vyhlášky, podle něhož lze bodové ohodnocení bolesti provést až v době stabilizace bolesti. Účelem tohoto ustanovení je zajistit co nejjednodušší hodnocení bolesti jedním úkonem, přitom pod pojmem „bodové ohodnocení“ se rozumí přiřazení bodové hodnoty jednotlivým vytrpěným bolestem. Pokud určité bolesti vytrpěl poškozený za účinnosti právního předpisu, který je hodnotí určitou sazbou za bod, nelze následně tyto bolesti za účinnosti nového právního předpisu hodnotit jinou, vyšší sazbou. Nároky na odškodnění za ztížení společenského uplatnění a za vytrpěnou bolest mají sice podobný charakter a podobný právní režim, ale odlišují se v samotném předmětu odškodnění. Zatímco náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje následek, který způsobuje újmu v budoucnu (nemožnost žít aktivní život), náhrada za bolest odškodňuje bolesti již v minulosti vytrpěné, tedy ve vztahu k době, kdy bolest vznikla. Bolest se podle názoru dovolatelky hodnotí podle právního předpisu účinného v okamžiku vzniku příčiny této bolesti, kterou je úraz, léčebný úkon, rehabilitační úkon apod. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně i právně správný, když část bolestí, vytrpěných před nabytím účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud odškodnil částkou 30,- Kč za bod, a část bolestí, vytrpěných poté částkou 120,- Kč za bod. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření poukázala na argumentaci uvedenou v žalobě a dále na rozhodnutí jiného senátu odvolacího soudu v obdobné věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným osobou s právnickým vzděláním ve smyslu ust. §214 odst. 2 písm. b) in fine o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že při odškodnění bolesti se postupuje podle právního předpisu účinného v době, kdy došlo k ustálení celkového zdravotního stavu poškozeného, popř. ke stabilizaci jeho bolesti jako celku.
S tímto názorem se dovolací soud neztotožňuje.
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (§444 odst. 1 obč. zák.). Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (§444 odst. 2 obč. zák.).
Vyhláška č. 440/2001 Sb., která byla vydána podle zmocnění v §444 odst. 2 obč. zák. a která stanoví hodnotu 1 bodu 120,- Kč namísto dosavadních 30,- Kč, nabyla účinnosti dne 1. 1. 2002 (§11) a zrušila předchozí prováděcí vyhlášku č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Odpověď na otázku, jaký právní předpis při změně právní úpravy je třeba aplikovat v konkrétním případě, dává přechodné ustanovení. Tím je v daném případě §9 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle nějž bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Při úvaze o tom, podle jakého předpisu se posuzuje bolest způsobená škodou na zdraví, je proto třeba vycházet v prvé řadě z tohoto ustanovení.
Bolest a ztížení společenského uplatnění nemusí a obvykle také nevzniká současně. Náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za trvalé následky vyvolané škodou na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti (srov. §3 odst. 1 vyhl. č. 440/2001 Sb., §4 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ztížení společenského uplatnění poškozeného vzniká v době, kdy se trvale nepříznivé následky pro jeho další život projeví, tedy kdy v jeho zdravotním stavu nastanou takové změny, které do budoucna omezují jeho další život v následné době a znamenají trvalou změnu jeho společenského, kulturního a rodinného uplatnění oproti stavu, jaký byl před úrazem (srov. např. rozsudek NS ČR z 15. 7. 2003, sp.zn. 21 Cdo 642/2003). Náhradou za bolest se však neodškodňuje omezení či ztráta možností poškozeného uplatnit se v dalším – budoucím životě, nýbrž se odškodňují bolesti, jež poškozený v příčinné souvislosti s poškozením zdraví a následnou léčbou vytrpěl.
Vznik bolesti ve smyslu §9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se neváže k situaci, kdy veškeré bolesti po úrazu či po ukončení léčby vymizely, popř. kdy došlo ke stabilizaci celkového zdravotního stavu, jak uvažoval odvolací soud, ale ani k datu, kdy došlo ke škodné události a vznikla tak příčina bolesti, jak dovozuje dovolatelka.
Podle ust. §2 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, (dále jen \"poškozený\"). Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.
Odškodnění se hodnotí podle sazebníku za jednotlivé bolesti, které byly způsobeny jak vlastní škodou na zdraví, tak jejím léčením a odstraňováním následků poškození zdraví (srov. též obdobné ust. §2 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů); není přitom vyloučeno, že okamžik vzniku bolesti způsobené přímo poškozením zdraví při úrazu může být rozdílný od okamžiku vzniku nové bolesti vyvolané léčením tohoto poškození či od okamžiku vzniku bolesti, jež byla způsobena teprve až odstraňováním následků poškození zdraví. Nelze proto přisvědčit výkladu tohoto ustanovení, jenž zaujal odvolací soud ve svém rozhodnutí.
Podle ust. §8 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. lékařský posudek se vydává: u bolesti, jakmile je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený /písm. a)/, u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví /písm. b)/.
Toto ustanovení nestanoví kriterium pro aplikaci toho kterého právního předpisu ani neváže vznik bolesti k ustálení zdravotního stavu poškozeného, nýbrž upravuje postup při vydávání posudku, tedy kdy lze provést posouzení a vydat lékařský posudek. Ostatně ust. §8 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 440/2001 Sb. o tom, kdy se provede posouzení v lékařském posudku, je totožné s ustanovením §9 vyhl. 32/1965 Sb.
Ustanovení §4 odst. 1, 2 vyhl. 440/2001 Sb., na něž odvolací soud rovněž poukázal a jež stanoví, že při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti a že bodové ohodnocení lze provést až v době stabilizace bolesti, není intertemporálním ustanovením, které by řešilo podle jakého právního předpisu se posuzuje bolest a náhrada za ni, nýbrž - jak naznačuje i samotné zařazení tohoto ustanovení pod nadpisem „Určování bodového ohodnocení pro stanovení výše odškodnění v jednotlivých případech“ - jsou zde stanoveny zásady pro určování bodového ohodnocení v lékařském posudku, nikoliv zásady pro aplikaci konkrétního právního předpisu (rov. též rozsudek NS ČR ze dne června 2005, sp. zn. 25 Cdo 2905/2004).
Nelze proto přisvědčit názoru, že pro posouzení, podle které vyhlášky má být poskytnuto odškodnění bolesti, je rozhodující doba, kdy se ustálil zdravotní stav žalobkyně, popř. kdy došlo ke stabilizaci jejího celkového zdravotního stavu, nýbrž ve smyslu §9 vyhl. č. 440/2001 Sb. je rozhodující doba vzniku její bolesti. Vznik bolesti, jež má být odškodněna, předpokládá, že konkrétní bolest dosáhla určité fáze či intenzity, kterou lze již odškodnit, tedy vznik bolesti se váže k počátku, kdy se bolest stala odškodnitelnou.
Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se tedy postupuje při odškodnění těch bolestí, které vznikly v době její účinnosti, tj. od 1. 1. 2002, a to bez ohledu na to, zda byly způsobeny přímo při úrazovém ději, nebo až jako důsledek léčení, popř. při odstraňování následků poškození zdraví (§2 vyhl. č. 440/2001 Sb., shodně §2 vyhl. 32/1965 Sb.).
Jen pro úplnost je třeba k argumentaci odvolacího soudu dodat, že zásada, týkající se sčítání všech následků z jednoho poškození na zdraví, se vztahuje k ust. §7 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb., které stanoví maximální celkovou výši odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 440/2001 Sb. nemá ustanovení o maximalizaci náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, platí uvedená zásada jen pro účely vyhlášky č. 32/1965 Sb. (srov. Bulletin býv. NS ČR č. 70/74) a v žádném případě se nevztahuje k §9 vyhlášky č. 440/2001 Sb.
Jak vyplývá z obsahu spisu, k autonehodě, při níž žalobkyně utrpěla úraz, došlo dne 9. 4. 2001. Jestliže znalec z příslušného oboru rozlišil jednotlivé bolesti vyvolané tímto úrazem, podle toho, které z nich vznikly v době od data úrazu do 31. 12. 2002 a které až následně v průběhu další léčby, nelze uzavřít, že vznik veškerých bolestí, o jejichž odškodnění se vede spor, spadá do doby po nabytí účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb. Pro posouzení, podle které vyhlášky se posuzují bolesti, je rozhodující okamžik, kdy bolesti vznikly, bez ohledu na to, že bodové ohodnocení bolesti podle sazebníku lze provést až v době stabilizace bolesti a že lékařský posudek se vydává, až když je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený (srov. §9 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb., §8 odst. 2 písm. a/ vyhlášky č. 440/2001 Sb.). Opačný názor odvolacího soudu, který nevzal v úvahu dobu vzniku bolestí žalobkyně, je nesprávný.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud jej zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci samé (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu