ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.596.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 596/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. V., b) I. F., c) J. V., d) Z. V., a e) M. V., proti žalovanému J. J., zastoupeného advokátem, o zaplacení 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 348/2001, o dovolání žalobců a) až e) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 19. prosince 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců b), c), d) a e) se zastavuje.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 12. 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, v části výroku I., týkající se žalobce a), a ve výrocích II., III. o náhradě nákladů řízení a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 4. 2003, č. j. 10 C 348/2001-45, v části výroku I. o odmítnutí návrhu žalobce a) na zahájení řízení a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Poté, co rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 11. 2001, č. j. 10 C 348/2001-24, jímž byla žaloba zamítnuta, byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 27. 6. 2002, č. j. 30 Co 186/2002-39, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 30. 4. 2003, č. j. 10 C 348/2001-45, odmítl návrh na zahájení řízení došlý soudu dne 24. 4. 2001 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházeje z pokynu odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení, že je třeba vyzvat žalobce k odstranění nedostatků žaloby, neboť jejich podání nesplňuje náležitosti podle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 11. 2002, č. j. 10 C 348/2001-43, vyzval žalobce k doplnění žaloby, a protože vady podání nebyly odstraněny, postupoval podle §43 odst. 2 o. s. ř. Dospěl k závěru, že skutková vylíčení v žalobě nesměřují k jednoznačnému závěru, čeho se vlastně žalobci domáhají a ze kterých konkrétních skutečností svůj nárok dovozují.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, usnesením ze dne 19. 12. 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, usnesení okresního soudu ve výroku o odmítnutí žaloby potvrdil, změnil je ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shledal postup okresního soudu správným a v souladu s ust. §43 odst. 2 o. s. ř., neboť na základě neúplné žaloby nebylo možné v důsledku její neprojednatelnosti v řízení pokračovat. Podáním ze dne 23. 1. 2003, o němž žalobci tvrdili, že jím žalobu doplnili, se ve spise nenachází, ovšem ani po tomto doplnění jejich žaloba nesplňuje požadavky na ni kladené ve smyslu ust. §43 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci namísto vylíčení rozhodných skutečností a popisu skutku pouze odkazují na množství důkazů, z nichž lze dle jejich názoru skutek dovodit, a nadále není zřejmé, zda žalobci požadují náhradu za majetkovou újmu v důsledku znehodnocení pozemků či podíl za prodej dřeva.
Proti tomuto usnesení bylo podáno dovolání žalobcem a) a na základě plné moci mu udělené i žalobci b), c), d) a e). Napadené usnesení dle jejich názoru řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalobci rekapitulují dosavadní průběh řízení a namítají, že žalobou se domáhali náhrady škody, kterou způsobil žalovaný tím, že nechal vykácet les, jehož spoluvlastnicí byla jejich právní předchůdkyně, a dřevo bylo odvezeno. Dovozují, že předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného podle ust. §420 odst. 1 obč. zák. byly prokázány a žaloba splňuje náležitosti podle ust. §42 odst. 4 o. s. ř. a §79 odst. 1 o. s. ř. Namítají, že právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, právní posouzení věci náleží soudu a dovolují-li výsledky řízení posoudit věc podle jiného hmotněprávního ustanovení, než kterých se dovolává žalobce, je soud povinen toto učinit. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že žalobci b), c), d) a e) nesplňují podmínky dovolacího řízení.
Podle ust. §241 odst. l, věty první, o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Podle ust. §241 odst. 2 o. s . ř. odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ust. §241 odst. 3 o. s. ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle §26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Podle ust. §241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Žalobce b), c), d) a e) sice v řízení zastupoval jako zmocněnec žalobce a), který má právnické vzdělání a může jednat v dovolacím řízení za sebe, avšak vzhledem k tomu, že není advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou, nemůže zastupovat ostatní účastníky v dovolacím řízení. Bylo proto nezbytné, aby si tito žalobci zvolili pro zastupování v dovolacím řízení zástupcem advokáta. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 1. 2005, č. j. 10 C 348/2001-89, byli žalobci vyzváni, aby si ve lhůtě 30 dnů zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání s tím, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, dovolací řízení bude zastaveno. Žalobci nijak nereagovali a přestože byli poučeni o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení, advokáta si ani dodatečně nezvolili. Protože nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. §241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců b), c), d) a e) podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Na základě dovolání podaného žalobcem a) dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že dovolání žalobce a), které je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., je opodstatněné.
Podle ust. §42 odst. 4, věty první, o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ust. §79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ust. §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
Podle ust. §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající v její neúplnosti, zejména ve vylíčení skutkových okolností, z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají a z jakých konkrétních skutečností svůj nárok dovozují.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze správné premisy, že žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž se ve smyslu §79 odst.1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
V daném případě se žalobci podáním ze dne 24. 4. 2001 domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim ve stejných dílech částku 75.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tak, že v r. 1995 vznikla úmyslnou těžbou na konkrétním pozemku holina, tuto těžbu provedl žalovaný bez souhlasu jejich matky coby spoluvlastnice poloviny pozemku a při prodeji tohoto pozemku, který žalobci po její smrti nabyli dědictvím, byl jejich podíl na ceně prodávaných pozemků z těchto důvodů nižší o částku minimálně 75.000.- Kč. Tím, že žalobce neoprávněně snížil hodnotu jejich majetku, aniž by poskytl přiměřenou náhradu, jim způsobil škodu.
Odvolací soud v dané věci přehlédl, že žaloba obsahovala konkrétní zdůvodnění požadavku na plnění, jenž je uveden v žalobním petitu, neboť z jejího obsahu lze dovodit základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jenž má být předmětem řízení. Protože tyto údaje postačovaly k individualizaci uplatněného nároku, nešlo o otázku splnění povinnosti tvrzení, nýbrž o otázku dokazování a právního posouzení zjištěných skutečností.
Ze žaloby je zřejmé, jakého jednání se měl žalovaný dopustit, i to, v čem má majetková újma žalobců spočívat, a není rozhodující, jak je v žalobě nárok na peněžité plnění po právní stránce kvalifikován, neboť právní posouzení skutkových okolností podle hmotněprávních ustanovení náleží soudu.
V dané věci se nejedná o případ nedostatku tvrzení, pro který nebylo možné v řízení pokračovat z důvodu, že není zřejmé, jaký skutek má být předmětem řízení, a nedostatek dalších upřesnění nebránil pokračování v řízení, neboť i bez toho bylo možno dovodit, na základě čeho žalobci nárok uplatňují. Neuvedení specifikace, jakým způsobem byla vypočtena částka 75.000,- Kč, pak není důvodem k odmítnutí žaloby; není zde totiž rozpor mezi petitem a skutkovými tvrzeními, když žalobci nárokují částku, která dle jejich tvrzení přestavuje snížení kupní ceny za pozemek, jenž byl vykácen. Spojoval-li soud s nevyhověním výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., nebylo to v souladu se zákonem, neboť nelze dovodit, že by v řízení nebylo možno pokračovat pro neurčitost žaloby.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku I. není ve vztahu k žalobci a) správné; Nejvyšší soud České republiky je proto ve výroku o odmítnutí návrhu na zahájení řízení žalobce a) a v závislých výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a), b), c), d) a e) na straně jedné a žalovaným na straně druhé zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu