ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.698.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 698/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. F., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částek 2,000.000,- Kč a 3,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 130/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2004, č. j. 35 Co 200/2004-25, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. 7. 2003, č. j. 22 C 130/2003-7, odmítl žalobu ze dne 20. 2. 2003, kterou se žalobce proti žalované domáhal náhrady škody v částkách 2,000.000,- Kč a 3,000.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že žaloba je neprojednatelná, neboť neobsahuje srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě by ji bylo možno projednat, zejména není zřejmé, jakým jednáním mělo dojít k majetkové újmě žalobce, jejíž náhrady se domáhá. Poté, co soud podle ust. §43 o. s. ř. vyzval žalobce k opravě a doplnění jeho podání a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě, žalobce sice na výzvu reagoval a ve svém podání uvedl svá další tvrzení, vady žaloby tím však neodstranil a žaloba se tak stala ještě nesrozumitelnější a nepřehlednější než dříve. Soud ji proto odmítl podle ust. §42 odst. 4 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2004, č. j. 35 Co 200/2004-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba i po doplnění trpí vadami, pro které ji nelze věcně projednat. Žalobce ani přes řádnou výzvu vady žaloby neodstranil a ta i nadále sestávala z mnoha rozličných a nesouvislých tvrzení, z nichž nevyplýval žalobcem uplatněný nárok ani skutkový děj, na jehož podkladě by soud mohl rozhodnout, a ani to, o čem by měl rozhodovat.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť v řízení došlo k procesnímu pochybení. Namítá, že odvolací soud nezkoumal, zda soud prvního stupně splnil svou zákonnou povinnost, a řízení je tak postiženo vadou, v jejímž důsledku bylo podání žalobce odmítnuto. Z obsahu jeho podání bylo totiž zřejmé, že se jedná o složitou věc, a z jeho reakce na výzvu soudu bylo zřejmé, že její složitosti žalobce ne zcela rozumí, proto se mu mělo od soudu dostat poučení o možnosti žádat o ustanovení advokáta, nebo mu jej soud mohl přímo ustanovit. Tento procesní postup však nebyl zvolen, soudy nepostupovaly podle ust. §30 odst. 2 o. s. ř. a žalobce tím byl zkrácen na svých právech. Dovozuje, že kvůli tomuto nedostatku měl odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k přijetí tohoto procesního kroku. Dovolatel dále uvádí, že rozhodnutí považuje za nezákonná, neboť soud jeho žalobu neprojednal. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř., není důvodné.
Podle ust. §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Zcela nedůvodně dovolatel namítá, že nebyl poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce, neboť jak vyplývá z obsahu spisu, a to přímo z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 3. 2003, č. j. 22 C 130/2003-4, které bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 5. 4. 2003, toto usnesení (vzor O.s.ř. č. 085) spolu s výzvou k doplnění chybějících náležitostí žaloby obsahuje upozornění, že účastník se může u soudu domáhat, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl na náklady státu ustanoven zástupce. Žalobce tedy, ač byl o této možnosti poučen, o ustanovení zástupce nepožádal. O vadu řízení se nejedná ani z důvodu, že soud z vlastní iniciativy žalobci zástupce neustanovil. Postup podle §30 odst. 2 o. s. ř. nebyl totiž v dané věci na místě, neboť nešlo o řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem, a ochrana zájmů účastníka řízení by mohla vyžadovat ustanovení zástupce za situace, že lze dovodit, že podmínky ust. §138 o. s. ř. účastník splňuje, tedy především, že z jeho strany nejde o zřejmě bezdůvodné uplatňování práva. Vzhledem k tomu, že ze žaloby ani z jejího doplnění a ostatně ani z obsahu odvolání nelze dovodit, z jakých důvodů a na jakém skutkovém základě se žalobce na státu domáhá požadovaného plnění, není vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl jeho nejasné podání, aniž by mu předtím bez jeho žádosti ustanovil zástupce pro řízení podle §30 o. s. ř., když ani pro posouzení důvodnosti postupu podle §30 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny předpoklady.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není naplněn a dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud jako soud dovolací proto dovolání proti napadenému rozhodnutí zamítl podle ust. §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalované náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu