ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně Mgr. D. K. proti žalované městské části P., o určení přechodu nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 3/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2004, č. j. 12 Co 119/2004-9, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. ledna 2004, č. j. 27 C 3/2004-2, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce pro řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. dubna 2004, č. j. 12 Co 119/2004-9, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně týkající se nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o.s.ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních upravený.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí. Protože však řízení bylo již dříve skončeno (soud prvního stupně usnesením ze dne 25. června 2004, č. j. 27 C 3/2004-15, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení účastnic a odvolací soud usnesením ze dne 4. listopadu 2004, č. j. 12 Co 478/2004-26, odvolání žalobkyně proti citovanému usnesení soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic), bylo rozhodnuto rovněž o nákladech dovolacího řízení účastnic. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2005
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu