ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1214.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1214/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce Stavebního bytového družstva R. S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. Š., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp.zn.16 C 1/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. prosince 2003, č.j. 11 Co 415/2002-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 9. 2002, č.j. 16 C 1/2002-30, uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší byt č. 9, I. kategorie, o velikosti 1+3 v domě č.p. 1670 na ulici M. v S. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2003, č.j. 11 Co 415/2002-49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaná byla na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 22. 11. 2000 a nájemní smlouvy ze dne 23. 11. 2000 členkou žalujícího družstva (dále též „družstvo“) a nájemkyní předmětného bytu, že jí byla dne 5. 3. 2001 doručena výstraha před vyloučením z družstva, že rozhodnutím představenstva družstva ze dne 24. 5. 2001 byla vyloučena z družstva pro opětovné porušování členských povinností (porušování domovního řádu a rušení ostatních nájemců), že toto rozhodnutí jí bylo doručeno dne 24. 5. 2001, že nabylo právní moci dne 25. 8. 2001 a že žalovaná proti tomuto rozhodnutí nepodala opravný prostředek. Námitku žalované, že jí nebyla doručena ani výstraha ani rozhodnutí o vyloučení z družstva, neshledaly soudy opodstatněnou s poukazem na výsledky provedeného dokazování – výpověď svědkyně Z. T., pracovnice družstva, a listinné důkazy (listiny obsahující výstrahu před vyloučením z družstva a doručenky, prokazující doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva). Rovněž tak neshledaly důvodnou námitku žalované, že se nedopustila porušování členských práv a povinností, s poukazem na to, že soud není oprávněn přezkoumávat důvody vyloučení z družstva, a že tato otázka byla řešena orgány družstva v řízení o vyloučení z družstva. Na základě toho dovodily, že žalované zaniklo podle ustanovení §714 obč.zák. právo nájmu předmětného bytu, a uložily jí povinnost byt vyklidit po zajištění přístřeší, když neshledaly důvody zvláštního zřetele hodné (§712 odst. 5 obč.zák.) pro přiznání bytové náhrady ve formě náhradního ubytování nebo náhradního bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, zejména „řeší právní oblast, která je rozhodována rozdílně“. Uvádí, že „ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že nebylo a nemohlo být prokázáno, že by žalovaná měla opětovně a přes výstrahu porušovat své členské povinnosti“, že nepřevzala písemnou výstrahu před vyloučením z družstva a že neobdržela ani rozhodnutí o vyloučení z družstva; proto si proti němu nepodala řádné formální odvolání. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu „má zásadní právní význam právě v tom, že na základě rozhodnutí žalobce, které nemá oporu v platné právní úpravě, je ukládána povinnost k vyklizení bytu, tedy že neplatný právní úkon může být podkladem k uložení povinnosti vyklidit byt ….“. Podle názoru dovolatelky „okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru při hodnocení rozhodnutí žalobce a odvolací soud toto pochybení nenapravil“ a navíc rozsudek okresního soudu „trpí vadami, pro které měl být zrušen“. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V podání datovaném 28. 6. 2004 žalovaná navrhla, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Jak je patrno z obsahu dovolání, směřují dovolací námitky především proti skutkovému závěru odvolacího soudu o řádném doručení výstrahy před vyloučením žalované z družstva a rozhodnutí představenstva družstva, jímž byla žalovaná z družstva vyloučena. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. - přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Jestliže tedy dovolatelka zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně doručení označených písemností žalované, z nichž vycházel i soud odvolací, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže založit ani námitka zpochybňující důvod vyloučení žalované z družstva, která má taktéž charakter námitky skutkové. Pokud pak dovolatelka odvolacímu soudu (soudu prvního stupně)
vytýká nesprávnost „právního závěru při hodnocení rozhodnutí žalobce“, je nutno poukázat na to, že judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp.zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 5/2001, pod č. 61) je ustálena v názoru, že soud nemůže v řízení o žalobě na vyklizení družstevního bytu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné (jak ostatně správně konstatoval odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku).
Pokud pak dovolatelka namítá, že rozsudek soudu prvního stupně „trpí vadami“, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), (jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nezakládají.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. dubna 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu