ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1599.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1599/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně S. p., spol. s r. o. (dříve S., spol. s r.o.), zastoupené advokátkou, proti žalované M. S., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. 17 C 145/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2003, č.j. 12 Co 51/2003-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. dubna 2003, č.j. 12 Co 51/2003-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 10. 2002, č.j. 17 C 145/2002-74, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 5, III. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházejícímu se v přízemí domu č.p. 232 v K. V. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), výrokem II. určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem III. uložil žalované byt vyklidit po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů poté, co jí bude zajištěno přístřeší a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že dne 13. 10. 1998 byla mezi městem K. V. jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou (poté, co žalovaná se souhlasem pronajímatele provedla na vlastní náklady stavební úpravy bytu), že kupní smlouvou ze dne 10. 4. 2002 převedlo město K. V. vlastnické právo k předmětnému domu na žalobkyni (s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 30. 4. 2002), že v předmětném bytě se projevuje vzlínání vlhkosti tak, že plesniví podlaha a na jedné stěně jsou 4 vlhké skvrny s odpadávající omítkou, že žalovaná se před třemi lety – ještě před narozením svého syna K. S. – z bytu odstěhovala k otci tohoto dítěte, že v bytě bydlí její bývalý přítel F. S. a že žalovaná se vůči žalobkyni nikdy nedomáhala odstranění závad v bytě. Dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h) obč.zák. je dán, neboť žalovaná byt dlouhodobě neužívá, aniž by pro to měla závažné důvody. Dovodil, že důvodem neužívání bytu není žalovanou tvrzený závadný stav bytu, který by měl negativní vliv na zdravotní stav jejího syna, když se z bytu odstěhovala ještě před narozením dítěte a neučinila vůči pronajímateli žádné kroky k odstranění závad v bytě, ale skutečnost, že svoji bytovou potřebu dlouhodobě uspokojuje jinde. Na základě toho žalobě vyhověl a povinnost žalované k vyklizení vázal s odkazem na ustanovení §712 odst. 5 věty první obč. zák. na zajištění přístřeší.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 4. 2003, č.j. 12 Co 51/2003-104, rozhodl, že „Rozsudek soudu prvého stupně se ve výroku pod bodem III a IV potvrzuje“, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zaujal názor, že předmětem odvolacího přezkumu není – vzhledem k obsahu odvolání – posouzení důvodnosti přivolení k výpovědi, ale toliko otázka, zda žalované náleží bytová náhrada či nikoliv. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je (v otázce bytové náhrady) věcně správný, a proto jej ve výroku o povinnosti k vyklizení po zajištění přístřeší potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka má za to, že odvolací soud byl podle „§212 písm. a) o.s.ř.“ povinen přezkoumat všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv jen výrok o bytové náhradě, když tento výrok závisí na tom, zda bude či nebude přivoleno k výpovědi z nájmu bytu. Dále dovolatelka předestírá důvody, pro něž předmětný byt neužívá, a dovozuje, že k výpovědi z nájmu bytu nemělo být přivoleno. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání bylo podáno opožděně a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Usnesením ze dne 2. 9. 2003, č.j. 17 C 145/2002-122, Okresní soud v Karlových Varech dovolání žalované jako opožděné odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 1.2004, č.j. 12 Co 574/2003-128, usnesení soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp.zn. 2 Cdo 5/94, uveřejněné v časopise Právní rozhledy 7/1994, odůvodnění rozhodnutí uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1998) patří spory o přivolení k výpovědi pronajímatele z nájmu bytu k těm, pro něž platí, že z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, a v nichž soud není vázán návrhem účastníků (§153 odst. 2 o.s.ř.). Proto odvolání směřující jen do určité části výroku rozsudku ve věci samé, má odkladný účinek i ve vztahu k té části rozsudečného výroku, jež výslovně nebyla odvoláním napadena (§206 odst. 2 o.s.ř.); odvolací soud tedy přezkoumá celý výrok napadeného rozsudku, bez ohledu na to, byl-li napaden celý výrok nebo jen jeho část (§212 písm. d/ o.s.ř.).
Jestliže v dané věci odvolací soud vycházel z jiného názoru a přezkoumal toliko výrok o povinnosti k vyklizení a o bytové náhradě, aniž se zabýval přezkoumáním výroku o přivolení k výpovědi a výroku o určení výpovědní lhůty, je jeho právní posouzení v rozporu s ustálenou judikaturou.
Dovolání je tak podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné a je rovněž důvodné.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2005
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu