ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1883.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1883/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka, v právní věci žalobce Ing. Z. Z., správce konkurzní podstaty úpadce Ing. J. Č. – Farma J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) E. J. a 2) P. J., zastoupeným advokátkou, o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu a o vzájemném návrhu na stanovení povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 129/2003, o dovolání Ing. J. Č., zastoupeného advokátem proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.5.2004, č.j. 7 Co 789/2004-84, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v I. výroku usnesení ze dne 27.5.2004, č.j. 7 Co 789/2004-84, tak že vzájemný návrh, kterým se žalovaní E. a P. J., domáhají proti žalobci, správci konkurzní podstaty úpadce Ing. J. Č. – Farma J. „stanovení povinnosti pronajímatele“ (odstranit závady v bytě) se vylučuje k samostatnému řízení. Ve II. výroku téhož usnesení pak bylo rozhodnuto, že do řízení ve vyloučené věci na místo dosavadního žalovaného správce konkurzní podstaty Ing. Z. Z. úpadce Ing. J. Č. vstupuje jako žalovaný Ing. J. Č.
V odůvodnění usnesení odvolací soud konstatoval, že žalobce se návrhem ze dne 4.2.2003 domáhál proti oběma žalovaným přivolení k výpovědi z nájmu bytu v domě čp. 170 v Š. Žalovaní se pak vzájemným návrhem ze dne 22.8.2003 domáhali ve vztahu k žalobci jako pronajímateli povinnosti odstranit závady v předmětném bytě. Okresní soud o těchto návrzích rozhodl rozsudkem ze dne 16.10.2003 č.j. 4 C 129/2003-46, proti kterému si obě strany podaly odvolání.
Odvolací soud v odůvodnění usnesení dále uvedl, že před rozhodnutím odvolacího soudu žalobce sdělil, že na základě kupní smlouvy ze dne 18.2.2004, která byla uzavřena mezi správcem konkurzní podstaty jako prodávajícím a Ing. J. Č. jako kupujícím, došlo k převodu vlastnického práva k předmětné budově a vlastnické právo ve prospěch kupujícího bylo vloženo do katastru nemovitostí.
Odvolací soud proto s ohledem na změnu vlastnictví nemovitosti, které se spor týká a s přihlédnutím k tomu, že žalovaní ve vzájemném návrhu o stanovení povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě navrhli, aby do řízení vstoupil jako nový žalovaný současný vlastník nemovitosti, rozhodl ve smyslu ust. §107a o.s.ř. tak, že ve vyloučené věci žalobců manželů J. proti žalovanému správci konkurzní podstaty Ing. Z. Z., vstupuje do řízení na místo dosavadního žalovaného Ing. J. Č. (dále též „nový žalovaný“).
Dovoláním ze dne 5.8.2004, napadl nový žalovaný II. výrok uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu. V dovolání se nezabýval přípustností dovolání a dovolací důvody vymezil odkazem na ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
V odůvodnění dovolání nový žalovaný zejména uvedl, že zásadně nesouhlasí se svým vstupem do řízení. Odvolací soud si dle dovolatele ust. §107a o.s.ř. vyložil tak, že zaměnil skutečnost, že se dle ust. §107a odst. 2 o.s.ř. nevyžaduje souhlas toho, kdo má na místo žalovaného do řízení vstoupit s tím, že tento singulární nástupce žalovaného v již probíhajícím řízení nemusí být o tomto řízení vyrozuměn. Odvolací soud tedy nejednal v souladu s platnou právní úpravou, když dovolateli nedoručil ve smyslu ust. §79 odst. 3 o.s.ř. návrh manželů J. Má za to, že z ustanovení §107a o.s.ř. sice vyplývá, že soud není povinen vyžádat si souhlas toho, kdo má vstoupit do řízení na místo stávajícího žalovaného, nicméně to neznamená, že by byl oprávněn rozhodnout o vstupu této osoby do řízení, aniž by ji o podaném návrhu na její vstup vyrozuměl a aniž by se tato osoba mohla ve smyslu ust. §101 odst. 1 písm. a) a §114 odst. 2 písm. a) o.s.ř. k podanému návrhu vyjádřit. Rovněž není v souladu se zákonem, když soud nedoručil novému žalovanému ve smyslu ust. §79 odst. 3 o.s.ř. žalobu, tedy žalobní návrh na zahájení předmětného soudního řízení ve věci vzájemného návrhu, do vlastních rukou.
Dovolatel dále uvedl, že za dané situace po něm nelze spravedlivě požadovat, aby vstoupil do předmětného řízení, a přijal stav tohoto řízení, aniž by byl o skutečnosti, že uvedené řízení probíhá vyrozuměn, aniž by měl možnost seznámit se s uvedeným vzájemným návrhem, a měl možnost vyjádřit se k němu. Má za to, že stávající systém neúplné apelace mu v dané situaci nedovoluje uplatnit v odvolacím řízení všechna práva, která by jako účastník před prvoinstančním soudem uplatnit měl a mohl. Cítí se tak být zkrácen na svých procesních právech, což je podle něj i v rozporu s ústavně zaručeným právem dle čl. 36 odst. 1 úst. zák. č. 2/1993, Listiny základních práv a svobod, a čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, a dále dle ust. §1 o.s.ř. na soudní ochranu a v důsledku toho i právem na spravedlivý proces.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení ve II. výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se, jak to vyplývá ze spisu, k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o vstupu nového účastníka do řízení namísto dosavadního účastníka.
Podle §242 odst. 1 a 3, první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmateční vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci dovolací soud neshledal.
V dovolání, jak vyplývá z jeho obsahu, dovolatel odvolacímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], konkrétně nesprávnou aplikaci ust. §107a odst. 2 o.s.ř., a dále soudu vytýkal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].
Podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v §229 o.s.ř., jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s procesními předpisy (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ust. §118a o.s.ř., nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byl porušen princip neúplné apelace, rozhodoval věcně nepříslušný soud, apod.). V daném případě dovolací soud, po prostudování spisového materiálu, neshledal, že by tento dovolací důvod byl naplněn.
Z obsahu dovolání vyplývá, že i když dovolatel v dovolání výslovně označil dva dovolací důvody, a to odkazem na ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., v podstatě uplatnil pouze dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., prostřednictvím kterého lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva a povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 odst. 1 o.s.ř. Soud návrhu usnesením vyhoví,
jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Ustanovení §107a o.s.ř. upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastala po zahájení řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od ust. §107 o.s.ř. – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví. V návrhu na vstup účastníka na straně žalovaného podle ust. §107a odst. 1 o.s.ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo. Aby tedy soud vyhověl návrhu žalobce podle ust. §107a odst. 2 o.s.ř., musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala po zahájení řízení; přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve než soud o věci samé rozhodl. Souhlas nabyvatele povinnosti, který má vstoupit na místo žalovaného, se nevyžaduje. Procesní nástupnictví podle ust. §107a o.s.ř. se uplatní také v odvolacím řízení, a to mimo jiné i tehdy, jestliže při přezkumu v systému tzv. neúplné apelace právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, a žalobce navrhl vstup nového účastníka dříve, než odvolací soud ve věci rozhodl.
Ze skutkových zjištění z nichž odvolací soud vycházel je zřejmé, že kupní smlouvou uzavřenou dne 18.2.2004 mezi Ing. Z. Z., správcem konkurzní podstaty úpadce Ing. J. Č. na straně prodávající a Ing. J. Č. na straně kupující, byla na kupujícího převedena budova v P. čp. 170, v níž se nachází předmětný byt. K převodu vlastnického práva došlo vkladem do katastru nemovitostí dne 23.2.2004, tedy poté, co soud prvního stupně rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 16.10.2003 č.j. 4 C 129/2003-46, tj. předtím než uvedenou nemovitost nabyl Ing. J. Č. (nový žalovaný).
Žalovaní (v řízení o vzájemném návrhu) v podání ze dne 4.5.2004 navrhli podle ust. §107a o.s.ř., aby do řízení o odstranění závad v bytě vstoupil na místo Ing. Z. Z. nový žalovaný Ing. J. Č.
V posuzovaném případě je zřejmé, že na základě uvedené kupní smlouvy došlo ke změně vlastnictví k obytné budově čp. 170 v P., v níž se nachází předmětný byt. Novým vlastníkem se stal Ing. J. Č. Tím tento nový vlastník vstoupil do právního postavení pronajímatele ze smlouvy o nájmu bytu z 25.2.2002 (§680 odst. 2 obč. zákoníku).
Pokud odvolací soud za uvedeného skutkového stavu (přechod práva nastal po rozhodnutí soudu prvního stupně, žalobci navrhli vstup nového účastníka před rozhodnutím odvolacího soudu o věci), aplikoval ust. §107a o.s.ř. a rozhodl tak, že připustil, aby nabyvatel práva (ing. J. Č.) vstoupil do řízení o vzájemném návrhu, který byl vyloučen k samostatnému řízení, namísto Ing. Z. Z., správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. Č. – Farma J., nelze tomuto postupu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Na tomto závěru pak není způsobilá ničeho změnit ani výhrada dovolatele (nového žalovaného), že nebyl vyrozuměn o tomto probíhajícím soudním řízení, ani o tom, že byl podán žalobci (ve vzájemném návrhu) návrh na jeho vstup do řízení na místo stávajícího žalovaného, že mu tento nebyl doručen do vlastních rukou, a že neměl možnost se k tomuto návrhu na vstup do řízení vyjádřit. Nový žalovaný byl vyrozuměn o svém nástupnictví, a to rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 27.5.2004 (doručeno novému žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce dne 3.6.2004), v němž bylo rozhodnuto, že vstupuje do řízení na místo původního žalovaného. Pochybením soudu majícím za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nemůže být za daného stavu skutečnost, že návrh žalobců na jeho vstup do řízení mu nebyl zaslán, neboť jeho vyjádření a stanovisko k této věci není v případě, že vstupuje do řízení na straně žalované, rozhodné. Od okamžiku právní moci uvedeného rozhodnutí se nový žalovaný stal účastníkem řízení a svědčí mu všechna práva účastníka řízení, tedy i možnost seznámit se s obsahem spisu a stavem řízení.
Ani další námitka žalovaného, že je v důsledku systému neúplné apelace zkrácen na svých procesních a ústavních právech, a že mu bylo odňato právo na spravedlivý proces, neboť nemohl jako účastník řízení všechna práva uplatnit před prvoinstančním soudem, není důvodná. Jak vyplývá z ust. §107a odst. 3 o.s.ř., v návaznosti na ust. §107 odst. 4 o.s.ř. ten, kdo vstupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení. V daném případě měl možnost uplatnit všechna procesní práva, a to až do okamžiku právní moci usnesení o procesním nástupnictví, původní žalovaný. Nový žalovaný, ač s tím nesouhlasí, má dle stávající právní úpravy možnost uplatňovat svá procesní práva až od okamžiku, kdy se stal procesním nástupcem původního žalovaného. Rozsah jeho procesních práv je pak stejný, jaký by měl původní žalovaný ve stejné fázi řízení. Všechny účinky spojené se zahájením řízení mezi původními účastníky řízení zůstávají i po jeho nástupu do řízení zachovány. Nový žalovaný je jako procesní nástupce vázán všemi procesními a hmotněprávními úkony, které v řízení učinil jeho předchůdce. Je nutno ještě podotknout, že pokud mezi původním žalovaným a novým žalovaným došlo k převodu práva, bylo jejich věcí seznámit se mj. i se soudními řízeními, která se v souvislosti s převáděným právem vedou a rozhodnout se, zda za dané situace pak převod práva uskutečnit. Protože došlo ke skutečnosti, s níž zákon spojuje procesní nástupnictví, je nový žalovaný povinen nést důsledky této právní skutečnosti a přijmout řízení v takové fázi, v jaké se v době jeho vstupu řízení nachází.
Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že odvolacímu soudu, který vyhověl návrhu na vstup nového žalovaného do řízení na místo původního žalovaného ve smyslu ust.
§107a o.s.ř., nelze vytknout žádné právní pochybení, rozhodl podle §243b odst. 2 o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 , §142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci a na to, že žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu