ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1899.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1899/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobců a) Ing. R. C. a b) A. C., proti žalovaným 1) A. P. a 2) J. P., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 158/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. června 2005, č.j. 13 Co 95/2005-244, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 1. 2005, č.j. 11 C 158/2003-207, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1 o velikosti 3+1 v přízemí domu číslo popisné 480 v P., (dále též jen „předmětný byt“ nebo „byt“, respektive „předmětný dům“ nebo „dům“), kterou dali žalobci prvé žalované, určil, že nájemní poměr prvé žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil prvé žalované byt vyklidit a předat žalobcům do 15 dnů od zajištění přístřeší, zamítl žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kterou dali žalobci druhému žalovanému, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci a prvá žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. V odvolacím řízení navrhli žalobci, aby na jejich místo vstoupil do řízení J. K., jemuž předmětný dům prodali kupní smlouvou ze dne 13. 4. 2005 a který se svým vstupem do řízení na místo žalobců vyslovil souhlas.
Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 3. 6. 2005, č.j. 13 Co 95/2005-244, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na místě žalobců s J. K. Usnesení odůvodnil tím, že žalobci doložili splnění předpokladů procesního nástupnictví dle §107a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozovali z ustanovení §239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a namítali, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu řízení spatřovali v tom, že nebylo dostatečně prokázáno, že skutečně nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, neboť žalobci doložili toliko výpis z katastru nemovitostí, nedoložili však již samotnou kupní smlouvu, na základě níž mělo k převodu vlastnického práva dojít. Právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti, je za dané situace výlučně kupní smlouva, nikoli výpis z katastru nemovitostí. Podle názoru žalovaných měl soud za této situace žalobce vyzvat k doplnění jejich návrhu a pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále podle žalovaných není zřejmé, zda je navrhovanému účastníku na straně žalující dostatečně znám stav řízení, neboť z návrhu na záměnu účastníků to jednoznačně nevyplývá. Odpovědí by mohla být dle názoru žalovaných právě kupní smlouva, ve které by měla být tato skutečnost uvedena jako upozornění ze strany prodávajících. Vzhledem k tomu, že k vydání napadeného rozhodnutí došlo teprve v odvolacím řízení, jsou žalovaní přesvědčeni, že byli zbaveni práva dvojinstančnosti a nemohli své námitky uplatnit v řádném odvolacím řízení. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaných je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a o.s.ř., není však důvodné.
Pokud jde o námitku nedostatečného prokázání skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti, lze sice přisvědčit názoru žalovaných, že takovou skutečností je v daném případě kupní smlouva, zároveň je však nutno uvést, že nelze směšovat určitou skutečnost a důkazy způsobilé takovou skutečnost prokázat. Dle §125 o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Podle §132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z uvedených ustanovení (která se použijí nejen pro dokazování ve věci samé, ale obdobně i pro zjišťování skutečností významných pro rozhodnutí o procesních otázkách) vyplývá, že zákon nestanoví, které skutečnosti lze či nelze prokázat určitými druhy důkazních prostředků, ani nerozlišuje jednotlivé druhy důkazních prostředků podle jejich důkazní síly. Není tedy důvod, proč by existence skutečnosti zakládající převod nemovitosti mohla být prokázána výlučně předložením stejnopisu kupní smlouvy, a nikoli výpisem z katastru nemovitostí, v němž je existence takové smlouvy potvrzena. Ostatně žalovaní ani netvrdí a z obsahu spisu nevyplývá, že by tato smlouva neexistovala.
Okolnost, zda je osobě, jejíž vstup do řízení na místo dosavadního účastníka je navrhován, dostatečně znám stav řízení, není z hlediska rozhodnutí soudu dle §107a o.s.ř významná, proto je rovněž dovolací námitka žalovaných v tomto směru nedůvodná. Lze též dodat, že smyslem opravných prostředků je ochrana práv a zájmů účastníka řízení, jenž tento opravný prostředek využívá, a nikoli ostatních účastníků řízení.
Právo dvojinstančnosti ve všeobecné poloze procesní předpisy nezakotvují a nevyplývá ani z ústavního pořádku (srov. nález sp. zn. III.ÚS 150/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 31, pod č. 128). V dané věci je navíc vzhledem k tomu, že k uplatnění právního nástupnictví došlo v odvolacím řízení, dvojinstančnost pojmově vyloučena. K nápravě případných pochybení odvolacího soudu zde slouží právě dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jehož dovolatelé využili.
Odvolacímu soudu, který vyhověl návrhu na vstup J. K. do řízení na místo původních žalobců ve smyslu §107a o.s.ř. v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práv, která jsou předmětem řízení, tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů žádné pochybení vytknout nelze.
Jelikož řízení netrpí ani vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostmi), ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání žalovaných podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1, §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věta první o.s.ř. za situace, kdy úspěšným žalobcům, kteří by měli právo na náhradu těchto nákladů proti neúspěšným žalovaným, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu