ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.3438.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3438/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce J. K. , P., proti žalované L. K. , P., zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 142/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. 54 Co 163, 164/2014-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala včasné dovolání proti rozsudku ze dne 28. 5. 2014, č. j. 54 Co 163,164/2014-132, kterým Městský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 20. 12. 2013, č. j. 21 C 142/2013-97, opravený usnesením ze dne 21. 1. 2014, č. j. 21 C 142/2013-103, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 3. 2014, č. j. 21 C 142/2013-123, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit byt tam specifikovaný a rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka sice označila otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by však uvedla, s jakými konkrétními rozhodnutími dovolacího soudu má být napadený rozsudek v rozporu. Ostatně její dovolací námitky (vyjma námitky týkající se posouzení otázky délky pariční lhůty) ve skutečnosti představují nezpůsobilý důvod, neboť jsou jimi vytýkány vady řízení, nebo směřují proti zjištěnému skutkovému stavu.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. ledna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu