ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.348.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 348/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobce Bytového družstva „U.“, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Č. D., 2) E. G., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 140/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2004, č.j. 19 Co 439/2004-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 11. 2004, č.j. 19 Co 439/2004-48, potvrdil usnesení z 26. 9. 2004, č.j. 20 C 140/2002-40, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 14. 6. 2004, č.j. 20 C 140/2002-33, jímž bylo žalovaným uloženo vyklidit byt 2+1 v přízemí domu čp. 234, N. 45, P., jež je situován při levé straně vstupní chodby, a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní, zastoupeni advokátem, včasným dovoláním, jímž brojí výslovně proti postupu soudu v rozporu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, při doručování výzvy k úhradě soudního poplatku za odvolání a proti obsahovým náležitostem této výzvy.
Dovolání není přípustné (na čemž nic nemůže změnit nesprávné poučení připojené v závěru napadeného usnesení).
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné - viz shodně usnesení Nejvyššího soudu z 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaní podáním nepřípustného dovolání procesně zavinili jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu