ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.5.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 5/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) E. H., b) J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. R., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 196/2001, o dovolání žalobce b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2004, č.j. 23 Co 210/2004-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 7. 2004, č.j. 23 Co 210/2004-69, potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2004, č.j. 14 C 196/2001-62, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 odmítl pro opožděnost odvolání žalobce b) do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. února 2004, č.j. 14 C 196/2001-54 (ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu), dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce b), zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jímž brojí výslovně proti posouzení otázky včasnosti podání předmětného odvolání.
Dovolání není přípustné (na čemž nic nemůže změnit nesprávné poučení připojené v závěru napadeného usnesení).
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. (na něž odkazuje dovolatel), neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné - viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce b) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalobce b) podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovanému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu