ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.665.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 665/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Statutárního města O. – městského obvodu M. O. a P., zast. advokátkou, proti žalovanému A. K., o zaplacení 12.160,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 37 C 236/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2003, čj. 42 Co 136/2003-153, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19.5.2003, čj. 42 Co 136/2003-153, změnil v odvoláním napadené části rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.7.2002, čj. 37 C 236/96-110, jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně 25,- Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky 12.160,- Kč za dobu od 11.10.1994 do 5.10.1999, celkem ve výši 36.391,- Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku tak, že žalobu zamítl. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná. Doplnil je o zprávu MUDr. J. ze 16.8.2002, podle níž je žalovaný v péči plicní ambulance pro intersticiální plicní fibrózu, onemocnění je v pokročilém stádiu, pacient je odkázán na trvalou domácí oxygenoterapií a dále u žalovaného došlo k rozvoji hypertenze a difuzní osteoporózy s následnými zlomeninami obratlů.
Odvolací soud konstatoval, že právní názor okresního soudu, vycházející ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož žalobci náleží podle §697 obč. zákoníku právo na poplatek z prodlení, je správný.
Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že přiznání poplatků z prodlení není v daném případě na místě, neboť takovýto výkon práva žalobce je možné považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení §3 odst. 1 obč. zákoníku. Podle odvolacího soudu jde o případ zcela výjimečný a zvláštního zřetele hodný, neboť na žalovaného nelze pohlížet jako na tzv. neplatiče, popř. nájemníka s lehkomyslným postojem ke svým povinnostem. Jeho vztah k plnění předmětných povinností byl determinován jeho zdravotním stavem, který se zhoršoval a byl též odvislý od závad v bytě. Z uvedené zprávy MUDr. J. lze podle odvolacího soudu usoudit, že zdravotní stav žalovaného je vážný, a že žalovaný je zcela odkázán na bydlení v předmětném bytě. Žalovaný je občanem sociálně potřebným, vůči němuž žalobce není jenom v postavení pronajímatele, ale také v postavení obce, která je povinna plnit i úkoly v oblasti sociální politiky.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byl výkon jeho práva odepřen, a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 1.9.2003 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku uvedeném v bodě I., v němž odvolací soud změnil odpovídající výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu ve věci zaplacení poplatku z prodlení ve výši 36.391,- Kč.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) a dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolatel především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě není na místě přiznání poplatků z prodlení, a to s ohledem na to, že jde o případ výjimečný, a že na žalovaného nelze pohlížet jako na tzv. neplatiče. Odvolací soud se podle dovolatele zabýval pouze skutečnostmi, které se týkají zdravotního stavu žalovaného, a nebral v úvahu, že právě ze strany žalovaného docházelo k jednání, které bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť řádně neplatil nájemné, nesplnil ohlašovací povinnost, neboť v podkladech pro výpočet služeb spojených s užíváním bytu uváděl pouze dvě osoby, ačkoliv byt užívaly čtyři osoby. Dluh na nájemném, z něhož vznikly předmětné poplatky z prodlení, žalovaný dobrovolně zaplatil až 6.10.1999, z čehož vyplývá, že si byl vědom výše dluhu a dluh uznal. Obvodní zastupitelstvo Úřadu městského obvodu M. O.-P. dne 7.3.2000 prominulo poplatky z prodlení v rozsahu 25% z celkové částky, a to s ohledem na zdravotní problémy žalovaného.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ustanovení §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.
V daném případě je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku, jímž tento soud rozhodoval ve věci samé o poplatku z prodlení.
Dovolací soud je podle ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením v dovolání. Jde-li o vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, k nim povinen přihlédnout, i když nebyly uplatněny v dovolání (§242 odst. 2 o.s.ř.). V posuzované věci nebyly tzv. zmatečnostní vady, ani jiné vady řízení v dovolání uplatněny, a dovolací soud taktéž jejich existenci neshledal.
V dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně věc posoudil, když dospěl k závěru, že na žalovaném není spravedlivé požadovat zaplacení poplatků z prodlení ve výši 36.391,- Kč za prodlení s placením nájemného v období od 11.10.1994 do 5.10.1999, neboť výkon tohoto práva žalobcem by byl v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zákoníku). Dovolatel konkrétně odvolacímu soudu vytýkal, že se zabýval pouze zdravotním stavem žalovaného a nebral v úvahu, že právě ze strany žalovaného docházelo k jednání, které bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť neplatil řádně nájemné, neplnil ohlašovací povinnost ohledně počtu osob užívajících předmětný byt a dluh dobrovolně zaplatil až dne 6.10.1999.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo jestliže odvolací soud právní normu správně určenou nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §3 odst. 1 obč. zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Rozhodovací praxe soudů vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, přičemž vystihují podstatné historické tendence a jsou sdíleny rozhodující části společnosti, a jsou tak svojí povahou normami základními (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1998, sp.zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, poř. číslo 5 a nález Ústavního soudu ze dne 26.2.1998, sp.zn. II. ÚS 249/97).
Ustanovení §3 odst. 1 obč. zákoníku je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, z něhož vyplývá pro soud možnost, aby posoudil, zda výkon subjektivního občanského práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, je soudu dáno oprávnění požadovanou ochranu odepřít. Závěr soudu o tom, že v daném případě by výkon práva byl v rozporu s dobrými mravy, musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními, jež dovolují tento závěr učinit.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že výkon práva na zaplacení poplatků z prodlení za prodlení s placením nájemného za dobu od 11.10.1994 do 5.10.1999 v uplatněné výši celkem 36.391,- Kč, když dlužné nájemné ve výši 12.160,- Kč bylo zaplaceno 5.10.1999, je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel přitom zejména z toho, že nastalá situace byla determinována zdravotním stavem žalovaného a jeho postupným zhoršováním, přičemž zdravotní stav žalovaného je odvislý též od závad v bytě (plísně, vlhkost). Zdravotní stav žalovaného, který je od roku 1986 v plném invalidním důchodu, je vážný (viz zpráva ze dne 26.8.2002). Žalovaný je odkázán na trvalou domácí oxygenoterapii (trvalý přísun kyslíku z přístroje), navíc u něho došlo k rozvoji hypertenze a difuzní osteoporóze s následnými zlomeninami obratlů. Dále jde o osobu sociálně potřebnou, odkázanou na bydlení v tomto domě.
Dovolací soud za uvedeného skutkového stavu sdílí názor odvolacího soudu, že v daném případě by přiznání poplatků z prodlení v uplatněné výši bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť jsou zde dány takové okolnosti, které dovolují učinit uvedený závěr.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalovanému podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu