ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.963.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 963/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města T., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. Š., zastoupené advokátem, a 2) E. L., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 11 C 100/2001, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2002, č.j. 26 Co 194/2002-38, takto:
I. Dovolání první žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 11. 2001, č.j. 11 C 100/2001-29, zamítl žalobu první žalované (nesprávně označené jako žalobkyně) na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. 11 C 61/98 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
K odvolání první žalované Krajský v Hradci Králové (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 5. 2002, č.j. 26 Co 194/2002-38, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (ve výrocích II. a III. ve znění odpovídajícím procesnímu postavení účastníků) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nejsou dány předpoklady povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť důkaz šetřením na místě samém o stavu bytu, ohledně něhož bylo v původním řízení přivoleno k výpovědi z nájmu, mohla první žalovaná navrhnout již v původním řízení. Nejde tedy o případ, že tento důkaz bez své viny nemohla použít, když ani netvrdila, že by jí nějaký závažný důvod bránil tento důkaz v původním řízení označit; za objektivní překážku nelze podle názoru odvolacího soudu považovat nedostatek právního zastoupení první žalované v původním řízení. Nadto první žalovaná podala návrh na obnovu řízení po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v §233 odst. 1 o.s.ř., neboť v původním řízení při jednání soudu prvního stupně konaném dne 28. 11. 2001 uvedla, že byt byl v tak špatném stavu jako nyní, rozhodnutí v původním řízení nabylo právní moci dne 5. 1. 2001 a návrh na obnovu řízení byl podán až dne 11. 9. 2001.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost blíže neodůvodnila a v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká, že „nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci, především nižší úroveň právního vědomí účastnice, která bez právního zastoupení v původním řízení nenavrhla všechny možné proveditelné důkazy“. Dovolatelka má za to, že provedení navrhovaných důkazů je „zásadní otázkou z hlediska posouzení důvodů možnosti obnovy řízení, avšak soudy obou instancí ve věci rozhodly bez znalosti situace na místě samém“. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. tohoto zákona dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Z obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že v řízení postupovaly podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění dalších předpisů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal dovolání první žalované podle tohoto právního předpisu. Po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238 odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o.s.ř.). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právě takovýto nezpůsobilý dovolací důvod dovolatelka uplatňuje, byť formálně namítá dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, že soudy obou stupňů rozhodly „bez znalosti situace na místě samém“; její námitky pak směřují proti tomu, že odvolací soud (soud prvního stupně) „zcela nezohlednil všechny skutkové okolnosti“.
Napadené rozhodnutí též neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, a to již proto, že v něm byly aplikovány výlučně normy procesního práva.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Se zřetelem k tomu Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř..
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť první žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2005
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu