ECLI:CZ:NS:2005:26.ND.171.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 171/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného JUDr. Z. A., správce konkursní podstaty úpadkyně P., spol. s r. o. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti povinnému Z. H., zastoupenému advokátem, pro 161.643,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. Nc 3897/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2004, č.j. 9 Co 247/2004-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2004, č.j. Nc 3897/2004-7, kterým Okresní soud v Litoměřicích nařídil podle svého rozsudku ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 13 C 246/2002, k vydobytí pohledávky 161.643,- Kč s 19 % úroky od 1. 11. 1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (29.118,20 Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je formálně vykonatelné. V řízení, jehož výsledkem bylo vydání vykonávaného rozsudku, byl povinný – jak odvolací soud zjistil z obsahu spisu – zastoupen advokátem, jemuž byl rozsudek 4. 12. 2003 doručen do vlastních rukou; dne 20. 12. 2003 nabyl právní moci a uplynutím lhůty k plnění se stal i vykonatelným.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž – na rozdíl od odvolání, ve kterém tvrdil, že „nebyl účasten řízení“ a že mu vykonávaný rozsudek „nikdy nebyl doručen“ – namítá, že v nalézacím řízení jej zastupoval na základě plné moci zástupce, který ho o jednání nalézacího soudu ani o vydání rozsudku neuvědomil; navíc se dozvěděl, že jeho zástupce byl 13. 5. 2003 vyškrtnut ze seznamu advokátů (a 30. 4. 2004 zemřel). Dále dovolatel zpochybnil průkaznost doručenky, na níž podle jeho názoru chybí jméno a podpis doručovatelky, a vyslovuje přesvědčení, že podpis jeho tehdejšího zástupce na doručence není pravý. Uvedenými skutečnostmi se odvolací soud nezabýval, ač měl; proto navrhl zrušení jeho rozhodnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle §242 odst. 3, věty první, o.s.ř., vázán).
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích – dovolatelem užitého – důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí na základě provedeného „šetření“ mít k dispozici potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění učiněné z obsahu nalézacího spisu, že rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 13 C 246/2002, doručovaný soudem do vlastních rukou JUDr. J. D., zástupce povinného převzal (a tuto okolnost na doručence potvrdil vlastnoručním podpisem). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení exekučního titulu, nezjišťoval, a předložil vlastní verzi skutku, založenou na tvrzení, že jej v nalézacím řízení zastupoval na základě plné moci advokát, který rozsudek nepřevzal.
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním. Správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být dovolací důvod podle §241a odst. 3, ani podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. založen (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatel výtku, že podkladové rozhodnutí nebylo – vůbec, popř. řádně – doručeno jeho zástupci, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu