ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1123.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1123/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně S., kožedělného družstva J., zastoupené advokátkou, proti žalované I. S., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 5 C 91/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.2.2004, č.j. 16 Co 366/2003-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18.8.2003, č.j. 5 C 91/2003-18, zamítl návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Pozemkového úřadu v J. ze dne 20.2.2003, č.j. PÚ-1/10/8/91-202/1. Věc posoudil podle §248 odst. 1, 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně neosvědčila hrozbu závažné újmy či ohrožení jejích práv. Dospěl k závěru, že ve svém návrhu se omezila pouze na konstatování této hrozby, což nestačí pro odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí soudem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 4.2.2004, č.j. 16 Co 366/2003-68, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nelze dovodit, v čem spočívá negativní dopad právní moci a vykonatelnosti správního rozhodnutí na práva a oprávněné zájmy žalobkyně, v tomto směru tedy neunesla jak povinnost tvrzení, tak povinnost důkazní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 30.3.2004 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle dovolatelky se jedná o důvody pro odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu podle §248 odst. 2 o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Konstatovala, že nebyly úplně zjištěny okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Navrhla proto zrušení usnesení odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí pozemkového úřadu v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Totéž platí o ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. proto, že usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, resp. rozhodnutím potvrzujícím za podmínky, že dřívějším rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl jinak.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř. písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovolatelka dovozuje, neboť usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí pozemkového úřadu, není rozhodnutím ve věci samé (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 26. června 1996 sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997, pod poř. č. 50; k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř. a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2005
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu