ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1401.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 1401/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobkyně S. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému Městu O., zastoupenému advokátkou, o povinnost uzavřít smlouvu o převodu bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 329/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 22.12.2004, č.j. 59 Co 71/2004-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 18.12.1998, domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o převodu bytu blíže popsaného v petitu.
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5.9.2002, č.j. 5 C 329/98-117, žalobu žalobkyně ve znění podání ze dne 19.2.2002 pod bodem b) zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 27.1.2004, č.j. 13 Co 309/2002-150, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté dalším rozsudkem ze dne 30.3.2004, č.j. 5 C 329/98-159, žalobu opět zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že dne 19.8.1992 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které pronajímatel přenechal nájemci do nájmu na dobu neurčitou předmětný byt. Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky, spoluvlastníkem domu čp. 1093, v němž se předmětný byt nachází a pozemku parcely č. 1245. Dále vzal za prokázané, že na základě zásad prodeje bytů v obytných domech z majetku žalovaného do vlastnictví fyzických osob, schválených usnesením Městského zastupitelstva O. sp. zn. 130/2/96 ze dne 20.2.1996 a novelizovaných zásad, schválených usnesením zastupitelstva Města O. č. 200/9/96 ze dne 24.9.1996, byl schválen prodej bytů z majetku žalovaného, který bude prováděn v souladu se zákonem č. 72/1994 Sb., pokud o odkoupení požádá nejméně 80 % stávajících nájemníků. Z usnesení zastupitelstva dále zjistil, že byl schválen záměr žalovaného prodat bytové jednotky v domě čp. 1093 na ulici H., O. Též vzal za prokázané, že dne 24.3.1997 žalovaný adresoval žalobkyni písemnou nabídku na odkoupení bytové jednotky včetně příslušného podílu na společných částech domu čp. 1093 a příslušného podílu na pozemku parcela č. 1245 v k.ú. O. za kupní cenu ve výši 114.295,-Kč a téhož dne byla výše uvedena nabídka žalobkyni doručena. Věc posoudil ve smyslu ustanovení §22 odst. 1,2 zákona č. 72/1994 Sb. Zaujal názor, že nabídka žalovaného na odkoupení bytu byla dostatečně určitá, vyplýval z ní projev vůle žalovaného ve smyslu ustanovení §43a odst. 1 o.z. a působila vůči žalobkyni ode dne 24.3.1997. Dospěl k závěru, že žalobkyně danou nabídku s ohledem na nesouhlas se smluvní kupní cenou nepřijala. Dále vyslovil závěr, že předmětná nabídka žalovaného na odkoupení bytu trvala do 30.12.1997, po uplynutí této doby zanikla a žalovaný již dále stejnou nabídku znovu žalobkyni neurčil.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22.12.2004, č.j. 59 Co 71/2004-193, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Podle odvolacího soudu v dané věci stěžejní otázkou je, zda zásilka odeslaná žalovaným žalobkyni dne 24.3.1997 a téhož dne převzatá obsahovala předmětnou nabídku na koupi bytu. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že vypravená zásilka danou nabídku obsahovala. Dále konstatoval, že další neprovedené důkazy je nutno s ohledem na danou věc považovat za nadbytečné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 a) odst. 1 písm. b) o.s.ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, který spatřovala v aplikaci ustanovení §22 odst. 1,2 zákona č. 72/1994 Sb. Podle dovolatelky základní otázkou je, zda zásilka, odeslaná žalovaným žalobkyni dne 24.3.1997 a téhož dne převzatá žalobkyní, obsahovala předmětnou nabídku ke koupi bytu či nikoli. Nesouhlasila se skutkovým zjištěním soudů obou stupňů s tím, že předmětnou nabídku na odkoupení bytu jí nikdy úmyslně nebo z nedbalosti žalovaný nezaslal, případně ani zaslat nechtěl. Dále tvrdila, že žalovaný jí odmítl poskytnout nejen řádnou nabídku, nýbrž i kopii nabídky k nahlédnutí a seznámení se s jejím obsahem. Dovolatelka též poukazovala na nesrovnalosti řízení v odvolání k odvolacímu soudu. Podle dovolatelky měla být věc po právní stránce posouzena z hlediska ustanovení §22 odst. 1,2 zákona č. 72/1994 Sb. s odkazem na ustanovení §43 a násl. o.z., s vyřešením otázky řádného doručení předmětné nabídky na převod bytu, přičemž tato povinnost je uložena vlastníku bytu. Konstatovala, že nedoručením předmětné nabídky tedy nezačaly podle zákona č. 72/1994 Sb. stanovené lhůty běžet. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ), avšak jde o dovolání nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Pak ovšem dovolací soud nemohl přezkoumávat námitky skutkové povahy uplatněné v dovolání, nýbrž svou pozornost soustředil pouze na otázku, zda způsob výkladu ustanovení §22 odst. 1,2 zákona č. 72/1994 Sb. odpovídá ustálené judikatuře.
Dovolací soud nemá pochybnosti o správnosti posouzení věci odvolacím soudem pokud jde o výklad plynoucí ze smyslu ustanovení citovaného zákonného ustanovení. Tím byla právně zakotvena ochrana dosavadních nájemníků v případech, kdy vlastník bytu, resp. domu, v němž se bytová jednotka nachází, po účinném prohlášení vlastníka o bytové jednotce podle §4, 5 zákona č. 72/1994 Sb., byl povinen dosavadním nájemcům bytů učinit platnou a zákonu odpovídající nabídku odkoupení jednotky. Privilegovanému postavení dosavadních nájemců tak odpovídá zmíněná zákonná úprava, podle níž bylo zcela na jejich vůli, zda danou nabídku využijí či nikoliv. Pakliže k nabídce přistoupí a příslušnou kupní smlouvu o nabytí jednotky s vlastníkem nájemce platně uzavře, je tím naplněn smysl a účel zákonného ustanovení mířícího, jak bylo již uvedeno, právě na ochranu jeho dosavadního právního postavení. Právní ochrana dosavadního nájemce předmětného bytu (bytové jednotky ve smyslu §22 odst. 1 a 2 zákona) je uzavřením příslušné kupní smlouvy konzumována.
Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit od závěru odvolacího soudu, že v dané věci byl dodržen postup ve smyslu ustanovení §22 odst. 1,2 zákona č. 72/1994 Sb. Lze též přisvědčit odvolacímu soudu, pokud dospěl k závěru, že předmětná nabídka převodu bytu splňovala všechny obecné podmínky náležitosti návrhu na uzavření smlouvy dle §43a (a násl.) o.z. Dovolací soud se tak ztotožňuje s vysloveným názorem odvolacího soudu, že zásilka odeslaná žalovaným žalobkyni dne 24.3.1997 a téhož dne doručená žalobkyni obsahovala předmětnou nabídku na koupi bytové jednotky. K tomu dovolací soud dodává, že obdobná problematika byla již řešena též v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2004, sp. zn. 28 Cdo 1562/2002, ze dne 18.5.2004, sp. zn. 28 Cdo 1417/2002 a ze dne 23.3.2005, sp. zn. 28 Cdo 2039/2004.
Dále je nutné uvést, že námitku dovolatelky ohledně nesrovnalosti řízení u odvolacího soudu je nutno považovat za nepřípadnou a pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku ( bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu