ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1432.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1432/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání F. n. m. ČR, zast. advokátem, které bylo podáno proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2004, sp. zn. 22 Co 409/2003 (v právní věci žalobkyně N. V., zast. advokátem, proti žalovanému S. a m. P., s.p., o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 1810/95) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uzavření dohody o vydání věci vůči žalovanému S. a m. P. s.p. V průběhu řízení bylo zjištěno, že rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. 595/1995 ze dne 24.11. 1995 byly pozemky spolu s dalším majetkem určeným k privatizaci vyjmuty ze státního podniku S. a m. P. a ke dni 1.12. 1995 převedeny na F. n. m. ČR (dále jen FNM ČR).
Okresní soud v Kolíně v návaznosti na výše uvedené svým usnesením ze dne 27.1. 2003, č.j. 9 C 1810/95-223 rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno s FNM ČR, a to v souladu s ustanovením §107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále o.s.ř.).
Na základě odvolání FNM ČR bylo citované usnesení potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6.1. 2004, č.j. 22 Co 409/2003-258.
Proti usnesení odvolacího soudu podal FNM ČR dovolání, ve kterém brojí proti závěrům odvolacího i nalézacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto jsou v tomto usnesení uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat, neboť bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého §240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se FNM ČR v dovolacím řízení domáhá (§79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Usnesení odvolacího soudu nabylo ve vztahu k FNM ČR právní moci doručením dne 6.2. 2003. Lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy - v souladu s ustanovením §57 o.s.ř. - skončila dne 7.4. 2003 (6.4. 2003 byla neděle). Dovolání FNM ČR však bylo svěřeno poště k přepravě až dne 15.4. 2003 (a Okresnímu soudu v Kolíně bylo doručeno dne 16.4. 2003).
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 a §218a o.s.ř. jako opožděné odmítnout.
FNM ČR procesně zavinil (podáním opožděného dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalovanému ani žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. §142 odst. 1, §151, §224 odst. 1 a §243 b odst. 5 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. června 2005
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu