ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.1896.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1896/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání C., s.r.o., zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. března 2004, sp. zn. 23 Co 724/2003 (v právní věci žalobce P. o. s., s.r.o., zast. advokátem, proti žalované C., s.r.o., zast. advokátkou, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 227/2002) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce advokáta, na nákladech řízení o dovolání částku 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 23.3. 2004, č.j. 23 Co 724/2003-118 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.10. 2003, kterým bylo určeno, že výpověď z nájmu nebytových prostor č.j. C25/2002 ze dne 15.5. 2002 založeného smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 21.10. 1998 a 26.10. 1998 je neplatná.
Předmětem sporu je otázka platnosti či neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor z hlediska uplatněného výpovědního důvodu, podle kterého měl žalobce užívat pronajaté nebytové prostory (přístupovou chodbu) a prostory k domu přiléhající v rozporu s nájemní smlouvou, když služební vchod pro zaměstnance K., p. a.s. je používán k vynášení jídel a dalšího občerstvení do zahrádky a tím je znemožňován bezproblémový vstup zaměstnanců uvedené společnosti a jejím klientům.
Na základní otázku, zda žalobce svým jednáním (používáním přístupové chodby k provozování předzahrádky) porušil některé ze stranami dohodnutých ujednání, odpověděly soudy obou stupňů záporně. Podle druhé věty bodu II. nájemní smlouvy ze dne 21.10 1998, resp. 26.10. 1998 je nájemce oprávněn společně s pronajímatelem užívat místnost 1.09 – sklad odpadků a 1.10. WC invalidních osob a přístupovou chodbu. Podle třetí věty téhož ustanovení nájemce není oprávněn užívat žádné jiné nebytové prostory ani prostory přiléhající k předmětnému domu. Podle bodu III. smlouvy – účel nájmu, nájemce je oprávněn nebytové prostory užívat k provozování restauračních a tím souvisejících služeb. Podle bodu VIII. odst. 2 smlouvy se nájemce zavazuje neposkytovat v pronajatých prostorách služby tzv. výčepního hostince.
Odvolací (i nalézací) soud dovodil, že na základě citovaných ujednání smlouvy nevyplývá žádné omezení ohledně využívání přístupové chodby k restauračním a s tím souvisejícím službám. Podle názoru odvolacího soudu nelze ani ze zákazu užívat prostory přiléhající domu dovodit, že by prostory přiléhajícími k domu bylo možné rozumět prostory na pozemku třetí osoby (Města P.), na němž je provozována výše zmíněná předzahrádka. Pokud žalovaný při uzavírání nájemní smlouvy zamýšlel vyloučit žalobce z možnosti provozovat předzahrádku v prostorách přiléhajících k pronajatému objektu, měl si takový zákaz v nájemní smlouvě vyhradit zcela výslovnou úpravou, která by nevzbuzovala žádné pochybnosti.
Odvolací soud proto vzhledem k výše uvedenému potvrdil rozhodnutí okresního soudu, který určil, že výpověď z předmětného nájemního vztahu uplatněná žalovanou stranou dne 15.5. 2002 je neplatná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel připomíná, že v době uzavírání nájemní smlouvy bylo žalobci sděleno, že s případným provozováním zahrádky před restaurací by žalovaný nesouhlasil. Nájemce toto respektoval v prvním roce pronájmu, ale v následujících letech již zřídil předzahrádku, jejíž kapacitu dále navyšoval. Tato činnost je v rozporu s uzavřenou smlouvou, konkrétně s bodem II. odst. 3 (zákaz užívání jiných nebytových prostor přiléhajících k domu) a s bodem VIII. (zákaz poskytování služeb výčepního hostince). Provoz předzahrádky komplikuje bezproblémový přístup pracovníků a klientů druhého nájemce v prostoru společné chodby. Argument žalobce, podle kterého provozovaná činnost není realizována v prostorách pronajímatele nemůže obstát.
K uplatněnému dovolání podal žalobce vyjádření. Žalovaný spatřuje důvodnost jeho dovolání v nesprávném právním posouzení, tento důvod však ve svém podání dále nerozvádí, ledaže opakuje dosavadní tvrzení a z části uvádí zcela nové údaje, které nemají oporu v učiněných skutkových zjištěních. Předzahrádka využívaná žalobcem je umístěna na T. M., vše dle povolení příslušných orgánů a zejména Magistrátu města P. Mezi předzahrádkou a společnou chodbou je prostor přes dva metry – chodník pro veřejnost. Předzahrádka tedy není umístěna přímo na prostoru přiléhajícím domu č. 94, nachází se dokonce před sousedním domem.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaný, jehož dovolání splňuje požadované obsahové i formální náležitosti (§241a odst. 1, §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), v zastoupení advokátky (§241 odst. 1 o.s.ř.), napadá výrok odvolacího soudu z důvodu subsumovaného v ust. §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., neboť podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jinými slovy jestliže na tomto – nesprávném – právním posouzení napadené rozhodnutí spočívalo.
Odvolací soud na zjištěný skutkový stav zcela správně aplikoval ustanovení §9 odst. 2 písm. a/ zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Podle citovaného ustanovení může pronajímatel písemně vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu určitou před uplynutím doby, jestliže nájemce užívá nebytový prostor v rozporu se smlouvou.
Ani při interpretaci aplikovaného ustanovení se soud nedopustil relevantního pochybení. Podle žalovaného rozpor s uzavřenou nájemní smlouvou spočíval v porušení bodu II. odst. 3, podle kterého „nájemce není oprávněn užívat žádné jiné nebytové prostory ani prostory přiléhající k domu“, a bodu VIII. odst. 2 zakazujícího poskytovat „v pronajatých prostorách služby tzv. výčepního hostince“.
Ohledně porušení bodu II. odst. 3 smlouvy lze souhlasit s odvolacím soudem v tom, že zákaz užívání prostor přiléhajících k domu nelze extenzivně vykládat jako účinný zákaz vyvíjení činnosti v prostorách vlastnicky náležejících třetí osobě. Uzavřená nájemní smlouva se vztahuje na žalovanou stranou vlastněný předmět nájmu, a pokud žalobce provozuje předzahrádku na pozemku města, které souhlasilo s touto formou využití, nelze z citované formulace předmětného kontraktu vyvozovat pro nájemce negativní důsledky.
Odvolací soud nijak nepochybil ani pokud nedovodil pochybení z pronajímatelova tvrzení o údajném provozování služeb tzv. výčepního hostince ze strany nájemce. Jak krajský soud uvedl, takové tvrzení nebylo žalovaným prokázáno a jeho opodstatněnost nevyšla v řízení ani jinak najevo. Tento závěr odvolacího soudu ostatně není závěrem právním. Krajský soud pouze v tomto směru uzavřel provedené dokazování a náležitě ho zhodnotil, bez toho, že by se dopustil logických chyb nebo jiných pochybení. Dovolací argumentace brojící proti skutkovým zjištěním je ovšem na místě pouze v případě, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (viz ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.). O takový případ se ale v souzené věci nejedná.
K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám podle §229 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezakládají.
Vzhledem k výše uvedenému proto rozhodnutí odvolacího soudu nemohl být po právní stránce přiřazen zásadní význam, neboť se neodchýlilo od konstantní judikatury vyšších soudů a není ani v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1.1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady vznikly následkem podaného vyjádření k dovolání; sazba za tento úkon právní služby se stanoví podle §5 písm. c/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. (v základní výši 6.200,- Kč) s tím, že po dvojnásobném krácení (§15 a §18 odst. 1 téže vyhlášky) představuje odměna za úkon částku 1.550,- Kč. Spolu s přičtením režijního paušálu ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) činí náklady řízení žalobci přiznaných 1.625,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu