ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.197.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 197/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce K. D. K. n. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. Č. T., o zrušení rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 60/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004, č. j. 53 Co 308/2004-71, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v usnesení výše označeném tak, že potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 6. 2003, č. j. 17 C 60/2003-32, o zastavení řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně zastavil řízení pro nedostatek podmínky řízení na straně žalobce; ten pozbyl způsobilost k právům a povinnostem včetně způsobilosti být účastníkem řízení, a tento nedostatek nebylo možno odstranit (§19, §104 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“). Žalováno přitom bylo o určení nezákonnosti usnesení Ústředního výboru K. č. t. v P. (žalovaného) ze dnů 8. – 9. 11. 2002, kterým byl zrušen žalující odbor K. č. 51004 ve D. K. n. L.; žaloba se opírala o §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalující strana dovolání. Dovolatel tvrdil, že neztratil způsobilost být účastníkem řízení. Shledal dále jako podstatnou tu procesní okolnost, že před konečným rozhodnutím ve věci nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto o přistoupení dalších účastníků řízení na straně žalobce (fyzických osob, členů odboru), ač byl takový návrh žalobcem v mezidobí podán. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou nižších instancí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána ustanovením §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť šlo o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. Žalobce označil v dovolání důvody, které svým obsahem odpovídaly ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř., tj. procesní vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávnému právnímu posouzení věci.
Dovolání však nebylo opodstatněné.
Podle §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30-ti dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději do 6-ti měsíců od tohoto rozhodnutí, požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.
Toto ustanovení, umožňující mimořádně soudní přezkum spolkové činnosti, tedy legitimuje k napadení rozhodnutí orgánu sdružení pouze člena sdružení.
Na straně žalující tedy absentovalo již oprávnění podat žalobu. Žalobce byl v postavení ústředím zřízené organizační jednotky sdružení (s odvozenou právní subjektivitou), v jeho případě nešlo o právnickou osobu jako člena sdružení ve smyslu §2 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb.
Právní subjektivita žalobce pak zanikla odnětím registrace u ústředí sdružení, tj. dnem 31. 12. 2002. Žaloba byla tedy dne 16. 1. 2003 podána již zaniklým subjektem. Ze stanov Klubu českých turistů přitom jak patrno ze spisu nevyplývá, že by nesouhlas organizační jednotky s rozhodnutím o jejím zrušení vyvolal odklad takového rozhodnutí.
Dovolatel se domníval, že by mu měl dovolací soud přiznat širší rozsah právní ochrany proti internímu spolkovému zrušovacímu aktu. Dovolací soud však není oprávněn ani zasahovat do spolkové činnosti, ani vykročit nad rámec zákona. Ten, jak výše patrno, poskytuje proti rozhodnutím orgánu sdružení obranu – nikoli však organizační složce, ale členu sdružení (což je v souladu s dobrovolným členským principem, na němž je spolková činnost založena). V posuzované věci měl tedy kterýkoli z členů zrušené organizační složky právo žalovat v zákonných lhůtách podle §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. na určení, zda bylo rozhodnutí o zrušení odboru K. ve D. K. n. L. v souladu se zákonem a stanovami či nikoli. Toto právo však podle všeho nebylo včas využito.
Neobstála ani námitka dovolatele o údajné procesní vadě řízení. Nižší soudy se zajisté musí s procesním návrhem žalobce na přistoupení dalších účastníků – fyzických osob - vypořádat. Je však otázkou, zda žalobce, o jehož nezpůsobilosti být účastníkem řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, mohl i v dřívějším průběhu řízení vyvíjet jinou procesní iniciativu než takovou, která směřovala k obraně jím tvrzené vlastní právní subjektivity.
Žádný z dovolacích důvodů tedy nebyl naplněn.
Dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř., pro správnost napadeného usnesení odvolacího soudu, svým usnesením zamítl.
Žalovaný byl v řízení o dovolání úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. června 2005
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu