ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2343.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2343/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva H. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ P. J. a 2/ E. J., zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 21.636,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 11 C 176/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.5.2004, č.j. 21 Co 183/2004-215, takto:
I. Dovolání se v části směřující do výroku I. rozsudku odvolacího soudu zamítá, v části směřující do výroku II. rozsudku odvolacího soudu odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.950,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. K. K.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem potvrdil ve výroku II. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24.2.2004, č.j. 11 C 176/2001-174, ohledně povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 19.186,75 Kč; změnil však ve svém výroku I. napadený rozsudek tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit solidárně žalobci též dalších 2.450,- Kč. Žalovaní byli rovněž zavázáni k náhradě nákladů řízení žalobce před soudy obou stupňů.
Odvolací soud ve věci žalovaných dlužných poplatků z prodlení s placením nájemného (od září 1999 do prosince 2000) přisvědčil soudu prvního stupně, že jde o oprávněně požadované plnění, vyplývající z nájemního vztahu mezi účastníky; jeho předmětem je nájem družstevního bytu v H. K. Odvolací soud též vyslovil názor, že mezi účastníky nevyřešená otázka převodu družstevního bytu do vlastnictví žalovaných nemůže zpochybnit nárok žalobců a že uplatnění tohoto nároku není v rozporu s dobrými mravy. Změna prvostupňového rozsudku byla motivována právním závěrem odvolacího soudu, že započtení vzájemné pohledávky žalovaných vůči žalobci nemá oporu v zákoně ani stanovách družstva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání; dovodili v něm zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a návazné důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Ve vylíčení dovolacích důvodů žalovaní namítli, že na straně žalobce, jenž dosud přes smluvní přímus v zákonech č. 42/1992 Sb. a č. 72/1994 Sb. nepřikročil k převodu bytu do jejich vlastnictví, je třeba spatřovat rozpor výkonu práv s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce, který navíc nebyl řádně transformován podle §765 odst. 2 obchodního zákoníku, tak požaduje plnění neopřené o právní důvod. Ani skutková zjištění nižších instancí k výši záloh na nájemné, při jejichž placení údajné prodlení vzniklo, nebyla učiněna podle procesních pravidel pro dokazování. Dovolatelé žádali, aby dovolací soud zrušil, pro jejich shodná pochybení, rozsudky obou nižších instancí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby tomuto dovolání nebylo vyhověno.
Dovolací soud zjistil, že žalovaní, zastoupení advokátkou, podali dovolání v otevřené lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.). Výše sporného plnění v celkovém součtu 21.636,75 Kč v zásadě nebránila přípustnosti dovolání; ohledně částky 19.186,75 Kč však připadala v úvahu jen přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zatímco ohledně zbylých 2.450,- Kč šlo o přípustnost pro diformitu rozsudků nižších instancí a dovolací soud se tu mohl zabývat dovolacími důvody.
Námitky uplatněné v dovolání však nejsou důvodné. Pokud jde o zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, pak dovolací soud může jen přisvědčit odvolací instanci, uzavřela-li, že „úhrady záloh nájemného a plnění poskytovaných v rámci užívání bytu na jedné straně a nárok na převod bytu do vlastnictví na straně druhé jsou zcela samostatnými i na sobě nezávislými nároky“. Není tedy důvodu se při přezkumu řízení, v němž šlo o příslušenství nájemného placeného v rámci nájemního vztahu, zabývat otázkou případného nedostatku součinnosti žalobce při převodu vlastnictví bytu – zde strana žalovaná mohla či může použít samostatné žalobní instrumenty. Také s právní kvalifikací částky 2.450,- Kč jako plnění bez právního důvodu (jak uvedeno v dovolání) nelze souhlasit. Odvolací soud správně dovodil, že žalovaní takto plnili v souvislosti s předpokládaným uzavřením smlouvy o převodu bytu a na jejím uzavření navíc trvají. Co se týče dalšího postupu při eventualitě vynucení tohoto převodu, nelze žalované resp. jejich právní zástupkyni instruovat nad rámec dovolacího přezkumu; dovolací soud tu jen odkazuje na příslušnou část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kterou pokládá za zcela přiléhavou.
Dovolací soud neshledal ani po procesní stránce v řízení před nižšími instancemi žádnou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Platí to jak z hlediska dovolacích námitek, tak i s přihlédnutím k obligatornímu přezkumu podle §242 odst. 3 o.s.ř.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalovaných, jak patrno z výroku I. jeho rozsudku, dílem odmítl, dílem zamítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/, §243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
Úspěšnému žalobci vznikly v řízení o dovolání náklady, spočívající v odměně zástupce za vyjádření k dovolání. Částka odměny za úkon tu činila po zaokrouhlení 7.750,- Kč; dovolací soud však musel přikročit ke krácení odměny na polovinu, neboť šlo o jediný úkon stále téhož advokáta v dovolacím řízení (§3 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.). Výsledná částka nákladů řízení strany žalující tedy sestávala ze 3.875,- Kč plus 75,- Kč režijního paušálu, v součtu 3.950,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. dubna 2005
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu