ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2518.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2518/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a/ I. K., b/ E. V., a c/ J. V., zastoupených advokátkou, proti žalovanému 1/ Z. d. K. n. H., a 2/ Z. o. d. K. n. H., zastoupeným advokátem, o náhradu živého a mrtvého inventáře a o vypořádání majetkového podílu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. 7 C 292/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2004, čj. 19 Co 79/2002-218, takto:
I. Dovolání, pokud směřuje proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.dubna 2004, čj. 19 Co 79/2002-218, jímž byl potvrzen zamítavý výrok Okresního soudu v Prostějově ze dne 12.12.2001, čj. 7 C 292/97-199, v části, týkající se žaloby na náhradu živého a mrtvého inventáře, se odmítá.
II. Ve zbývající části se rozsudek zrušuje.
III. Rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12.12.2001, čj. 7 C 292/97-199, se, s výjimkou části, kterou byla zamítnuta žaloba na náhradu živého a mrtvého inventáře a řízení proti prvému žalovanému bylo zastaveno, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 10.11.1997 se žalobci domáhali původně proti Zemědělskému družstvu K. n. H., později Zemědělskému obchodnímu družstvu K. n. H., uspokojení dvou nároků. Jedním je náhrada za živý a mrtvý inventář a zásoby (dále jen \"inventář\") podle §20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"), druhým je vypořádání majetkového podílu z transformace družstva ve smyslu §13 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"transformační zákon\").
Okresní soud v Prostějově poté, co se věcně zabýval nároky žalobců a prováděl důkazy o jejich výši, rozhodl rozsudkem ze dne 12.12.2001 tak, že žalobu zamítá z důvodu promlčení obou nároků. Stalo se tak na základě námitky promlčení, vznesené žalovaným při jednání soudu dne 5.12.2001. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci uplatnili nárok na náhradu inventáře dne 29.8.1991(prvá žalobkyně), dne 9.3.1993 (druhá žalobkyně) a dne 5.8.1992 (třetí žalobce). Všichni žalobci podali přihlášku k transformaci družstva v roce 1992.
Na základě odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.4.2004 rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil, a to ze stejného důvodu. Nárok na náhradu inventáře (resp. jeho části, která převyšovala plnění poskytnuté žalobcům dobrovolně) se promlčel podle obecných předpisů občanského zákoníku uplynutím tří let, počítaných od uplynutí šedesátidenní lhůty k plnění, plynoucí po doručení jednotlivých výzev k plnění. Nároky na vypořádání transformačního podílu se promlčely dle názoru odvolacího soudu u první žalobkyně uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty, počítané od uplynutí 90 dnů po doručení její výzvy k vydání podílu z 1.3.1993, tedy v červnu 1996. Druzí dva žalobci sice výzvu k vydání (vypořádání) podílu nepodali, jako soukromě hospodařící zemědělci však měli nárok uplatnit podle §13 odst. 2 transformačního zákona do 3 let ode dne, kdy právo mohli vykonat poprvé, tak jako je tomu u půjčky, u níž není stanovena doba splatnosti. Prvá žalobkyně tedy mohla nárok uplatnit dne 23.10.1991, kdy byla zapsána do seznamu soukromě hospodařících rolníků, třetí žalobce ze stejných důvodů dne 2.6.1992. Po těchto datech mohli požádat o vydání majetkových podílů, a jestliže jim nebyly do 90 dnů vydány, mohli podat žalobu u soudu. Odvolací soud tak dovodil, že prvé žalobkyni uběhla promlčecí lhůta dne 24.1.1995, třetímu žalobci dne 3.9.1995; tuto situaci nemohlo změnit ani ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona, jež stanovilo desetiletou promlčecí lhůtu pro nároky na vypořádání transformačního podílu, počítanou od uplynutí 7 let po schválení transformačního projektu, protože v době účinnosti tohoto zákonného ustanovení, tj. 12.7.2002, bylo již právo žalobců promlčené a námitka promlčení byla vznesena. Odvolací soud tak uzavřel, že dodatečným přijetím ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona, upravujícím promlčení nároků na vypořádání transformačního podílů, se nemohly již promlčené nároky stát nároky nepromlčenými.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm.c) OSŘ a odůvodňují je nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Soud při rozhodování o návrhu na náhradu za inventář dle nich nehodnotil dohodu – závazek žalované poskytnout žalobcům plnění poté, kdy dojde k dohodě mezi dcerou právního předchůdce žalobců paní B. a žalobci o poměru plnění. Odvolací soud k dohodě nepřihlížel mj. proto, že tvrzení o její existenci bylo uplatněno v rozporu s §205a OSŘ až v odvolacím řízení, dále proto, že dohoda by běh promlčecích lhůt nijak neposunovala, a žádná dohoda s daty a výší plnění ze spisu nevyplývá. Soud dle nich přehlédl, že žalobci doložili průběh jednání s žalovanou stranou obsahující závazek poskytnout plnění do 23,59 ha po dohodě s paní L. B. Za zásadní právní otázku považují posouzení, zda dohodou vázanou na odkládací podmínku nemůže dojít k přerušení běhu lhůty, a zda jako výkon práva lze chápat dohodu o tom, jak bude právo vykonáno, jestliže existuje problém, proč nemůže být vykonáno přímo. V takovém případě dle nich dochází k novaci právního vztahu a od uzavření dohody o tom, kdo je oprávněnou osobou, běží nová tříletá promlčecí lhůta. \"V případě, kdy strany sporu uzavřely dohodu o odkladu plnění do té doby, kdy bude vyřešen spor mezi oprávněnými osobami o jejich oprávněnosti, … jde o dohodu o výkonu práva oprávněných osob dočasně účinnou do doby dohody mezi těmito osobami o jejich oprávněnosti. Běh promlčecí lhůty se tedy nepřerušuje na základě projevu vůle účastníka této dohody, ale ze zákona, tj. podle ustanovení §100 odst. 1 občanského zákoníku, neboť právo se v tu dobu právě vykonává\". Pokud jde o okolnost, že namítnutím dohody o odkladu plnění v odvolacím řízení mělo dojít k překročení možnosti navrhovat důkazy v odvolacím řízení, \"je nutno vzít v úvahu, že k doložení příslušné listiny došlo již před soudem prvního stupně a skutečnost nebyla tvrzena výslovně, neboť ani nebylo potřeba, když tato skutečnost byla rozhodná pro posouzení otázky promlčení namítnuté až na posledním soudním jednání před soudem prvního stupně. Tato skutečnost tedy byla soudu známa již předtím, než vydal rozsudek v této věci\".
Pokud jde o \"náhradu vyplývající z transformačního podílu ve družstvu\", poukazují žalobci na to, že ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona, stanovící desetiletou promlčecí dobu po skončení sedmileté lhůty pro plnění, vstoupilo v účinnost 12.7.2002. Považují za nesprávný právní výklad odvolacího soudu, že toto ustanovení nemá zpětnou účinnost na nároky již promlčené. Citované ustanovení je v rozporu s názorem odvolacího soudu, jenž se neopírá o zákon, ale o analogii se smlouvou o půjčce dle občanského zákoníku. To se týká i jeho výkladu, že osoba, splňující podmínky pro dřívější vypořádání podle §13 odst. 2 transformačního zákona, nemůže být vypořádána podle jeho ustanovení §13 odst. 3. Soudu vytýkají i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, když nevzaly v úvahu ustanovení §150 OSŘ; ten měl být podle jejich názoru aplikován proto, že námitka promlčení byla uplatněna až po čtyřletém soudním řízení a po provedení řady důkazů o výši nároků žalobci. Okolnost, že nebyla prokázána dohoda o odkladu plnění, nevyplývá z písemných dokladů, ale dohoda byla učiněna ústně před Ministerstvem zemědělství České republiky, jak vyplývá ze zápisu z 13.8.1996. Konečně dovolatelé navrhují, aby dovolací soud posoudil, zda nejde o promlčení práva věcného, konkrétně práva vlastnického k věcem tvořícím inventář, jež byly na stát a jeho organizace převedeny. K vydržení těchto věcí státem nemohlo dojít proto, že držba nebyla oprávněná, protože došlo k závažnému porušení základních lidských práv. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud \"napadené usnesení\" (správně \"napadený rozsudek\") zrušil, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, a odložil vykonatelnost napadeného rozsudku do doby rozhodnutí dovolacího soudu.
Žalované Zemědělské obchodní družstvo K. n. H. podalo k dovolání písemné vyjádření, v němž uvádí, že žalovaná strana navrhovala od počátku zamítnutí návrhů, nejen z důvodu promlčení, ale i z důvodů věcných. Námitka promlčení byla vznesena z důvodu opatrnosti; žalobci původně žalovali osobu, jež nebyla pasivně legitimována, ač přechod závazků na druhého žalovaného z důvodu nástupnictví po bývalého Zemědělském družstvu H. K. n. H. byly žalobcům známy. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud poté, co konstatoval, že dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 a §241a OSŘ, se zabýval jeho přípustností. Přitom posoudil odděleně návrhy na náhradu inventáře podle zákona o půdě a návrhy na vypořádání transformačního podílu podle transformačního zákona, protože nejen co do obsahu práv a povinností, ale i z hlediska promlčení není právní posouzení těchto nároků stejné. Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, který ve věc i rozhodoval jen jednou, je dovolání přípustné jen v té části, která se zabývá právními závěry odvolacího soudu, jež lze označit za zásadně právně významné. Odvolací soud se proto nemůže zabývat skutkovými zjištěními soudu.
Dovolací soud nepovažuje za zásadně právně významné rozhodnutí odvolacího soudu v části, týkající se náhrady inventáře. V prvé řadě vychází z toho, že v případě, kdy přípustnost dovolání by byla dána jen ustanovením §241a odst. 2 písm.c) OSŘ, nemohl by přezkoumávat skutková zjištění soudu: To se týká zjištění, že nebyl podán důkaz o existenci dohody mezi žalobci a druhým žalovaným (nebo jeho právním předchůdcem) o tom, že plnění náhrad inventáře v žalobci požadované výši se odkládá na pozdější, mezi účastníky smluvenou dobu. Závěry odvolacího soudu o aplikaci obecných ustanovení občanského zákoníku o promlčení jsou v souladu se zněním zákona o půdě ( jeho §1 odst. 3) a s ustálenou judikaturou. Naprosto nepřípadné jsou úvahy o ochraně vlastnických práv k inventáři, který neexistuje.Neshledal proto dovolání v této části za přípustné a podle §243b odst. 5 a §118 písm.c) OSŘ je v této části odmítl.
Jinak jsou ale zákonem upraveny právní vztahy spojené s vypořádáním transformačních podílů oprávněných osob v zemědělských družstvech. Dovolací soud shledal, že výklad promlčecí doby pro uplatnění nároků z tohoto titulu u soudu je právní otázkou, kterou shledal jako zásadní a dovolání proto k této otázce připustil podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Dospěl totiž k závěru, že právní závěry rozsudku odvolacího soudu v této části nejsou v souladu s transformačním zákonem a s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolací soud v prvé řadě nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že osoby, které provozovaly zemědělskou výrobu, byly omezeny v uplatnění svých nároků na vydání (vypořádání) transformačního podílu v družstvu obecnou tříletou promlčecí dobou, počínající od podání jejich přihlášky v družstvu. To by ani nebylo možné, protože v řadě případů (což se týká např. i první žalobkyně), byla přihláška podána ještě před účinností transformačního zákona, tedy v době, kdy nárok ještě ani nevznikl. Judikatura Nejvyššího soudu se ale nepřiklonila ani k závěru, že by se promlčecí doba odvíjela od doby účinnosti transformačního zákona, který právo na vydání (vypořádání) majetkového podílu v družstvu založil. Touto otázkou se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 20.3.2003, sp.zn. 29 Odo 418/2002, v němž vyslovil: \" Ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona v účinném znění stanoví, že právo na vypořádání majetkového podílu se promlčí za deset let ode dne uplynutí sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu.
Ustanovení §13 odst. 4 začlenil do transformačního zákona zákon č. 310/2002 Sb., který nabyl účinnosti (s výjimkou čl. VII.bodu 4) dne 12.7.2002; v době, kdy rozhodoval odvolací soud, tedy nebylo ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona v platnosti.
Odvolací soud … založil svůj závěr na tom, že se osoba, která splňuje podmínky
§13 odst.2 transformačního zákona, se může domáhat vypořádání majetkového podílu z transformace podle §13 odst. 3 tohoto zákona, na tom, že transformační zákon neřeší situaci, kdy oprávněná osoba provozuje zemědělskou výrobu a o vydání majetkového podílu písemně nepožádá. …
Dovolací soud shledal uvedený závěr správným.Účelem §13 odst. 2 transformačního zákona je usnadnit osobám, které začaly provozovat zemědělskou výrobu, její provozování zkrácením lhůty, ve které se mohou domáhat vypořádání majetkového podílu z transformace. Z transformačního zákona však nevyplývá povinnost oprávněné osoby splňující podmínky §13 transformačního zákona uplatnit svůj nárok podle tohoto ustanovení, ale pouze její právo využít možnosti tímto ustanovením nabízené. Zákon přitom právo domáhat se vypořádání podle §13 odst. 2 transformačního zákona nijak časově neomezuje. Z toho ovšem nelze dovozovat, že by toto právo bylo časově neomezené a že by se oprávněná osoba mohla domáhat – při splnění podmínek podle odstavce 2 transformačního zákona – kdykoli, bez časového omezení.
Jak správně uzavřel odvolací soud, právo oprávněné osoby domáhat se vypořádání majetkového podílu je třeba časově omezit; toto omezení však nemůže znevýhodnit osoby oprávněné podle §13 odst. 2 transformačního zákona oproti osobám oprávněným podle §13 odst. 3 téhož zákona. Logickým časovým omezením je proto omezení vyplývající z ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona, ze kterého lze dovodit, že uplynutím 7 let od schválení transformačního projektu začala plynout obecná promlčecí doba pro uplatnění nároku z transformace.
Dovolací soud i nadále zastává právní názor vyslovený v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu. K němu dodává, že počínaje dnem účinnosti ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona, tj. dnem 12.7.2002, je promlčecí doba pro uplatnění nároků z vypořádání podílů z transformace výslovně stanovena na dobu 10 let. Zákonodárce vedly k tomuto prodloužení lhůty pro vypořádání majetkových podílů nečlenů zemědělských družstev nejasnosti a majetkové přesuny probíhající v družstvech, dlouhodobá neschopnost řady družstev vyrovnat se s jejich zákonnými nároky, i nejasnosti spojené se změnou právní úpravy, provedenou zákonem č. 144/1999 Sb., a posléze zrušenou Ústavním soudem. Je třeba vyjít z toho, že výslovná úprava promlčecí lhůty stanovená v transformačním zákonu na 10 let po uplynutí sedmileté lhůty pro plnění, má přednost před úpravou obecnou, protože transformační zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem zvláštním a musí být proto aplikován přednostně. Ve vztahu k první žalované, která nárok na vypořádání majetkového podílu vznesla ještě před činností transformačního zákona, a měl být vypořádán do 90 dnů ode dne jeho účinnosti, je třeba námitku promlčení, byť vznesenou ještě před účinností ustanovení §13 odst. 4 transformačního zákona, posoudit s ohledem na toto ustanovení; odvolací soud totiž rozhodoval o promlčení až v době, kdy toto ustanovení již bylo účinné (§211, §154 OSŘ). Bylo proto jeho povinností aplikovat při posuzování délky promlčecí doby lhůtu, stanovenou v té době platným ustanovením transformačního zákona.
Z uvedených důvodů dovolací soud neshledal rozsudek odvolacího soudu v části, týkající se promlčení nároků na vypořádání majetkových podílů z transformace, správným, a podle §243b odst. 2 věta za středníkem OSŘ jej proto v této části zrušil. Protože důvody zrušení části rozsudku se týkají i rozsudku soudu prvního stupně, dovolací soud podle §243d odst. 1 o.s.ř. zrušil i příslušnou část rozsudku soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu. Rozhodnou nově i o nákladech řízení, přičemž soud prvního stupně přihlédne i k námitkám žalobců, týkajícím se účelnosti vynaložených nákladů při pozdějším uplatnění námitky promlčení nároku na náhradu inventáře, ve vztahu k §150 OSŘ.
Zbývá dodat, že s ohledem na výsledek dovolacího řízení nerozhodoval dovolací soud zvlášť o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2005
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu