ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.2651.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2651/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1/ V. V. a 2/ M. V., oba zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2004, sp. zn. 42 Co 207/2004 (v právní věci žalobce J. B., zast. advokátkou, proti žalovaným 1/ V. V. a 2/ M. V., oba zast. advokátkou, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 131/92) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 23.6. 2004, č.j. 42 Co 207/2004–173 ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2.3. 2004, č.j. 54 C 131/92-142, kterým byli žalovaní uznáni povinnými vydat žalobci ideální polovinu nemovitostí specifikovaných v enunciátu uvedeného rozhodnutí, a to do 15ti dnů od právní moci rozsudku.
Soudy obou instancí vycházely z toho, že žalobce je osobou oprávněnou podle §3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Sporný majetek žalobce přešel po jeho emigraci na stát na základě ustanovení §453a odst. 1 občanského zákoníku, a to dnem 29.5. 1987. Výzva a žaloba k vydání věci byly uplatněny včas, žalovaní splňují kritéria stanovená pro osoby povinné dle §4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., neboť – podle názoru odvolacího i nalézacího soudu – nabyli spornou nemovitost v rozporu s tehdy platnými předpisy, a to konkrétně vyhláškou o cenách staveb, pozemků a porostů č. 128/84 Sb. Kupní cena nemovitosti byla stanovena podle posudku znalce B. J., který při znaleckém zkoumání nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními citované vyhlášky. Tímto znalcem stanovená cena nemovitosti (336.464,67 Kč) se značně liší od ceny nemovitosti stanovené všemi ostatními v řízení vystupujícími znalci, která oscilovala od 423.000,- Kč do 450.000,- Kč.
Na tomto základě odvolací osud potvrdil skutkové i právní závěry nalézacího soudu, když neuznal argumentaci žalovaných směřující ke zvrácení závěru o podhodnocení nemovitosti v době uzavírání kupní smlouvy. Postup znalce J. byl v rozporu s tehdy platnou vyhláškou č. 128/84 Sb. a na tomto závěru by nemohly nic změnit ani další důkazy navrhované žalovanými. Restitučnímu nároku žalobce proto bylo v požadovaném rozsahu vyhověno.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovolatelé napadají rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že toto vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaní v předchozím řízení požadovali provedení důkazu znalcem z oboru statiky a geodézie, což soudy považovaly za nadbytečné. Žalobci mají za to, že předmětnými posudky je možno prokázat, že praskliny domu jsou způsobeny závažnými poruchami podloží nemovitosti, která byla postavena na močálu. Statika nemovitosti je závažně porušena, což je vada, která existovala již v době uzavírání kupní smlouvy, čímž lze prokázat, že kupní cena zaplacená žalovanými byla přiměřená.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelé dovozují přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalovaní, jejichž dovolání splňuje požadované obsahové i formální náležitosti (§241a odst. 1, §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), v zastoupení advokáta (§241 odst. 1 o.s.ř.), napadají výrok odvolacího soudu z důvodu subsumovaného v ust. §241a odst. 3 o.s.ř., neboť podle jejich názoru vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
V daném případě, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu a kdy do úvahy nepřichází aplikace §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., je jediným ustanovením, které by mohlo založit přípustnost podaného dovolání ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Toto ustanovení však otevírá možnost dovolacího přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, je-li dán jeho zásadní právní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, proti kterému je založena přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 o.s.ř. Dovolatelé ovšem napadají rozsudek krajského soudu výslovně z důvodu údajné neopodstatněnosti stěžejního skutkového zjištění. Tento důvod je však podle výslovného znění ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. vyhrazen pro odůvodnění dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (popř. podle §238 a 238a o.s.ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Uplatněný dovolací důvod je proto zásadně určující pro kvalitativní stránku přezkumné činnosti dovolacího soudu. V dané věci, kdy dovolatelé napadají rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., ačkoliv jediným přípustným důvodem v předmětné procesní situaci by byl důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., proto dovolací soud nemohl dospět k závěru o důvodnosti uplatněného dovolání.
Dovolateli uplatněný dovolací důvod nemohl být vzhledem k výše uvedenému akceptován. Nad rámec svých procesních povinností dovolací soud uvádí, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel z dostačujících skutkových zjištění, ze kterých vyvodil právní závěr odpovídající konstantní judikatuře vyšších soudů zabývajících se naplněním podmínek aplikace ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.
K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám podle §229 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezakládají.
Vzhledem k výše uvedenému proto v dané věci dovolací soud nemohl dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., ani ve smyslu žádného jiného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1.1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatelé nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením žádné ze spisu zjistitelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu