ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.417.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 417/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Č. H., a 2/ J. H., zastoupeným advokátkou, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp.zn. 7 C 633/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.11.2003, čj. 5 Co 2125/2003-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal soudního výroku o přechodu vlastnického práva žalovaných k pozemkům č. 412/1-role a 79/22-louka v katastrálním území T., jako osoba oprávněná podle po jejich původním vlastníkovi E. M. Pozemky spolu s dalšími nemovitostmi přešly na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Část pozemků byla pak přidělena právním předchůdcům žalovaných a následně jim odňata s výjimkou pozemků, které jsou předmětem žaloby. Pozemkový úřad, u nějž žalobce uplatnil nárok podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), rozhodl, že pozemky, jež jsou předmětem žaloby, se nevydávají, protože jsou ve vlastnictví fyzických osob.
Žalobce odůvodňoval svůj návrh tím, že příděl pozemků, které přešly z původních vlastníků na stát podle zákona o revisi první pozemkové reformy, neměl být s ohledem na znění tohoto zákona přídělem do vlastnictví, ale jen do užívání přídělců, takže do vlastnictví je právní předchůdce žalovaného nabyl v rozporu s tehdy platnými předpisy, a navíc za cenu nižší, protože předepsaná cena byla nižší než cena tržní. V těchto okolnostech spatřoval naplnění ustanovení §8 odst. 1 zákona o půdě.
Okresní soud žalobu zamítl, nejprve rozsudkem ze dne 24.10.2002, čj. 7 C 633/2000-83, a po zrušení tohoto rozsudku usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.2.2003, čj. 5 Co 149/2003-96, opětovně rozsudkem z 26.5.2003, čj. 7 C 633/2000-110. Tento rozsudek pak v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudkem z 5.11.2003, čj. 5 Co 2125/2003-133. Oba soudy uzavřely, že žalobce neprokázal ani netvrdil žádnou okolnost, kterou by bylo možno posoudit při nabytí uvedených pozemků právními předchůdci žalovaného jako rozpor s tehdy platnými předpisy, nebo nabytí pozemku za cenu nižší než cenu dle tehdy platných předpisů. Měly za prokázáno, že pozemek byl právním předchůdcům žalovaných přidělen v souladu s tehdy platnými předpisy, na základě přídělové listiny, a to výslovně do vlastnictví. Soudy nezjistily ani porušení směrnic pro přidělování zemědělské půdy. Otázku vlastnictví přídělců k přiděleným nemovitostem odvolací soud ani nepovažoval za rozhodující, protože ze znění §8 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že rozhodující bylo nabytí nemovitostí, nikoli výslovně vlastnictví k nim. Přídělová cena se pak neřídila cenou tržní, ale příslušnými předpisy k tomu účelu vydanými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ OSŘ, protože dle jeho názoru odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s hmotným právem a jeho rozhodnutí má proto po právní stránce zásadní význam. Dovolání odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci oběma soudy při výkladu souhrnu předpisů o pozemkové reformě. Přídělová listina byla z 27.4.1950, v té době však ministerstvo zemědělství již nemělo - v období platnosti Ústavy 9.května - právo zcizovat státní majetek. Výměra přidělených pozemků je udána jen přibližně, jde o virtuální parcely, které existovaly pouze v grafickém přídělovém plánu a byly schopné pouze k provedení knihovního pořádku podle zákona č. 90/1947 Sb. Příděl bylo možno podle tehdy platných předpisů v některých případech – při nesplnění předpokladů nebo některých povinností - odejmout. Pokud by soudy měly pravdu v tom, že přídělcům vzniklo na základě přídělové listiny vlastnictví, šlo by o vlastnictví soukromé s ohledem na tehdejší právní úpravu. Dovolatel pak rozvíjí své úvahy o obsahu vlastnického práva podle tehdejších předpisů, jeho rozlišování na státní, osobní a soukromé a různá jeho omezování, z čehož dovozuje, že po vydání ústavy z roku 1948 nebylo vůbec získat vlastnictví k soukromé půdě. I když je vzniklý právní poměr nazván jako vlastnictví půdy, jeho obsahem je dle jeho názoru pouhé užívání, a toto „vlastnictví“ není srovnatelné s vlastnictvím, jak je známe dnes. Ani přídělovou listinu nepovažuje za listinu vydanou v souladu s tehdy platnými předpisy, a pokud byla přídělcům vydána, šlo o rozpor s platnými předpisy o revisi pozemkové reformy.
Pokud jde o přídělovou cenu, náleží k citovanému přídělu pouze 4.400,-, další částka 4.700,- se týká jiných přídělů, takže nelze přijmout argumentaci, že žalovaní uhradili řádnou cenu za přidělené nemovitosti. Napadá i výklad rozhodnutí ONV z 24.2.1961, kterým byla přídělová listina zrušena s tím, že parcely, jež jsou předmětem žaloby, byly ponechána přídělcům v jejich vlastnictví – jestliže byla přídělová listina zrušena, týkalo se to všech přidělených pozemků. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání má náležitosti vyžadované v §241 a 241a OSŘ, není však přípustné. Jak dovolatel správně uvádí, dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 OSŘ). Přitom se dovolací soud nemůže zabývat skutkovými zjištěními soudu, což se v dané věci týká mj. i zjištění o přídělové ceně. Právnímu posouzení věci odvolacím soudem dovolatel vytýká nesoulad jeho právních závěrů s hmotným právem. Přitom uvádí stejné argumenty, jako v dřívějších dovoláních v obdobných věcech vedených u Nejvyššího soudu pod sp.zn. 28 Cdo 167/2004, 28 Cdo 260/2004 a 28 Cdo 261/2004. V těchto věcech dovolací soud neučinil závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem a má proto po právní stránce zásadní význam; dovolání proto odmítl jako nepřípustná.
Dovolací soud neshledal, že by nyní posuzované dovolání obsahovalo argumenty, které by mohly vést k jiné úvaze dovolacího soudu, než jak byla zdůvodněna ve shora uvedených věcech, ani že by došlo od doby, kdy se věcí zabýval, k posunu v jeho rozhodování či v rozhodování Ústavního soudu. Jde o věc v judikatuře již řešenou, a rozsudek odvolacího soudu je v plném souladu s ní.
Rovněž právní úvaha odvolacího soudu o tom, že cena přídělu se řídila příslušnými předpisy, nikoli cenou tržní, je v souladu s judikaturou soudů i se zněním příslušných hmotněprávních předpisů.
Dovolací soud proto neshledal rozsudek odvolacího soudu za zásadně významný po právní stránce a dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst.5 a §218 odst. c/ OSŘ.
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci uložena, protože žalovaní, kteří by s ohledem na výsledek tohoto řízení měli nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2005
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu