ECLI:CZ:NS:2005:28.CDO.863.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 863/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Firmy I. B. v P., v likvidaci, zastoupené opatrovnicí M. R., proti žalovaným 1) Fondu národního majetku, 2) České republice – Ministerstvu financí, 3) M. D. Z., a.s., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 4/97, o dovolání 1 ) Ing. J. B., 2) Ing. H. R., 3) M. R., 4) J. O., 5) Š. H., 6) M. B., 7) Ing. M. B., 8) Ing. J. B., 9) E. P., 10) M. P., 11) Ing. P. H., 12) J. B., 13) MUDr. V. B., 14) PhMr. Z. B. a 15) Ing. J. B., všech zastoupených advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.6.2004, č. j. 57 Co 280/2004-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28.2.2001, č.j. 29 C 4/97-67, zamítl návrh na obnovu řízení v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod spisovou značkou 29 C 46/92. Dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť není totožná s žádným z účastníků řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 46/92.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 9.6.2004, č.j. 57 Co 280/2004-117, odmítl odvolání Ing. J. B., Ing. H. R., M. R., J. O., Š. H., M. B., Ing. M. B., Ing. J. B., E. P., M. P., Ing. P. H., J. B., MUDr. V. B., PhMr. Z. B. a Ing. J. B. Věc posoudil podle ustanovení §218 odst. 1 písm. b) o.s.ř. s odůvodněním, že odvolání bylo podáno neoprávněnými osobami. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 30.6.2004.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali výše uvedení dovolatelé dne 26.8.2004 dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelů účastníky řízení, vedeného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 29 C 46/92, o jehož obnovu bylo požadováno, byli žalobci, popřípadě jejich právní předchůdci, přičemž tito byli v daném řízení zastoupeni JUDr. J. B., advokátem, jehož právním nástupcem je první žalobce. Namítali, že soudy obou stupňů tedy danou věc nesprávně právně posoudily, neboť předmětný návrh na zahájení řízení o obnovu řízení považovaly za návrh společnosti I. B., která neexistuje a ani v době rozhodování neexistovala. Tvrdili, že předmětný návrh proto měl být posouzen jako podaný JUDr. J. B., účastníkem původního řízení, jako fyzickou osobou, která tento návrh též podepsala. Vytýkaly soudům obou stupňů, že neučily vhodná opatření ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 3.1.1997, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 28.2.2001 bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelé neměli se svým dovoláním úspěch a žalobkyni ani žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. dubna 2005
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu