ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.10.2005.1
sp. zn. 29 Od 10/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce Ing. P. B., jako správce konkurzní podstaty úpadce M. B., a.s. v likvidaci, proti žalovaným l) K. T., a. s., a 2) Ž. H., a.s., o zaplacení částky 29 118 572,- Kč s postižními právy ze směnek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 63/2001 (dříve spojené 5 Sm 73 –78/2001), o návrhu na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 63/2001 se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové nepřikazuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně vydal dne 15.5.2001, pod č.j. 5 Sm 73/2001-8, směnečný platební rozkaz, kterým bylo druhému žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 8 072 887,- Kč, úrok ve výši 6% ze směnečného peníze od 22.12.1998 do zaplacení a odměnu ve výši 1/3 směnečného peníze ve výši 26 909,- Kč do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu.
Usnesením ze dne 22.6.2001, č.j. 5 Sm 73/2001-11, soud spojil ke společnému řízení věci vedené dosud pod samostatnými spisovými značkami 5 Sm 73/2001, 5 Sm 74/2001, 5 Sm 75/2001, 5 Sm 76/2001, 5 Sm 77/2001 a 5 Sm 78/2001 s tím, že věc bude nadále vedena pod jednou sp. zn. 5 Cm 63/2001.
Po podání námitek druhým žalovaným Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.7.2001, č.j. 5 Cm 63/2001-52, rozhodl, že směnečné platební rozkazy vydané dne 15. 5 2001 pod č.j. 5 Sm 73/2001-8, 5 Sm 74/2001-8, 5 Sm 75/2001-9, 5 Sm 76/2001-8, 5 Sm 77/2001-8 a 5 Sm 78/2001-8 se vůči druhému žalovanému ponechávají v platnosti. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal druhý žalovaný odvolání, Krajský soud v Brně však usnesením ze dne 2.8.2002, č.j. 55 Sm 63/2001-64, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podal druhý žalovaný odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto.
Podáním ze dne 20.11.2002 navrhl druhý žalovaný, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, s odůvodněním, že u Krajského soudu v Brně probíhají řízení o prohlášení konkurzu na majetek společností Ž. V., a.s. se sídlem P. l a Č. v. a o. s. se sídlem P. 1, při čemž u obou společností se jedná o osoby, které jsou majetkově a personálně (členové představenstva a dozorčí rady) propojeny se druhým žalovaným a v případě Ž. V., a.s. se jedná o ovládající osobu ve vztahu ke druhému žalovanému. Vyslovil domněnku, že není vhodné, aby u téhož soudu, u kterého jsou projednávány věci týkajících se subjektů majetkově a personálně propojených, pokračovalo řízení ve věci, když v případě všech těchto věcí se jedná o řízení, která mohou navozovat u kohokoli včetně soudu samotného, domněnku spojitosti v nich zúčastněných subjektů coby subjektů neplnících své závazky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 2 o. s. ř.), návrh druhé žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se, kterému soudu má být věc přikázána v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu může docházet jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů. Delegací totiž nesmí být navozen takový stav, který by se v poměrech účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody uváděné druhým žalovaným nejsou natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše uvedenou ústavní zásadu. Názor druhého žalovaného, že není vhodné, aby u téhož soudu byla projednávána jak posuzovaná věc, tak i věci týkající se jiných subjektů majetkově a personálně propojených, není takovou skutečností, která by odůvodňovala přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu a je z hlediska §12 odst. 2 o. s. ř. irelevantní.
Nejvyšší soud proto důvody přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu druhého žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.,v. r.
předseda senátu