ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.109.2004.1
sp. zn. 29 Od 109/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, Csc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně H. C. F., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované I. B., o zaplacení částky 10.792,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 127/2004, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 127/2004 se Okresnímu soudu v Jeseníku nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá žalobou podanou dne 9.1.2004 u Okresního soudu v Bruntále vydání platebního rozkazu, kterým by žalované byla stanovena povinnost zaplatit jí částku 10 791,- Kč z titulu dlužné jistiny a částku 4 905,- Kč z titulu dlužných úroků.
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 11.2.2004, č.j. Ro 37/2004 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí s poukazem na zjištění, že žalovaná bydlí v L.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí poté, co mu věc byla postoupena, stanovil platebním rozkazem ze dne 18.3.2004, č.j. 31 Ro 246/2004-12 žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 696,- Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení v částce 7 640,- Kč.
Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, soud však nemohl žalované doručit na její adresu v L. předvolání k jednání. Policie České republiky Obvodní oddělení v L. sdělilo soudu, že žalovaná se na adrese L., B. 511 nezdržuje a zdržovat nebude, neboť se přestěhovala do Č. v. u J. Obecní úřad v Č. V. u J. potvrdil, že žalovaná se do obce přestěhovala dne 7.7.2004 s celou rodinou.
Žalovaná, které bylo doručeno předvolání k jednání na adresu do Č. v. s poukazem na změnu trvalého bydliště požádala, aby soud byl „přeložen“ do J., neboť nemůže na takovou dálku jezdit s malými dětmi.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že nesouhlasí s navrhovanou delegací, neboť tímto postupem by došlo k výraznému průtahu v soudním řízení. Poukázala na to, že žalobu adresoval Okresnímu soudu v Bruntále, který po vyslovení nepříslušnosti ji postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, takže opětovným postoupením k Okresnímu soudu v Bruntále by došlo k porušení zásady hospodárnosti řízení a došlo by k nepřímé negaci zásady perpetuatio fori.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu Ústí nad Orlicí) a Okresnímu soudu v Jeseníku, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce. 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně, a to ze závažných důvodu, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2//1993 ve znění ústavního zákona 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnosti, na které poukazuje ve svém návrhu na přikázání věci jinému soudu žalovaná, nejsou natolik významné, aby odůvodňovaly průlom do výše citované ústavní zásady. Nejvyšší soud České republiky proto s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalobkyně i k možnosti zakotvené v ustanovení §39 o.s.ř. upravujícím institut dožádání, dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro navrhované přikázání věci.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalované nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Okresnímu soudu v Jeseníku nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.,v. r.
předseda senátu