ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.115.2004.1
sp. zn. 29 Od 115/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Ing. M. Š., zastoupenému, advokátem, o náhradu škody 80 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 11/99, u Vrchního soudu Praze v řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 11/99-80, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. T., JUDr. I. K., JUDr. P. F., JUDr. J. H., JUDr. R. K. a JUDr. J. S. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze v řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 50 Cm 11/99-80.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze vydání rozsudku stanovícího žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu škody v částce 80 000,- Kč spolu s příslušenstvím, vzniklou žalobci neoprávněným zásahem do práva užívání nemovitosti.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.11.1999, č.j. 50 Cm 11/99-21 předmětnou žalobu zamítl a stanovil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 10 925,- Kč, usnesením ze dne 3.7.2000, č.j. 50 Cm 11/99-47 pak nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22.2.2002, č.j. 4 Cmo 266/200-65, potvrdil jak citovaný rozsudek, tak i usnesení, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Poté, co žalobce podal odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.6.2002, č.j. 50 Cm 1199-80, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení advokáta, vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodu, který spatřoval v tom, že pokud soud prvního stupně vydal napadené rozhodnutí toliko na základě skutečnosti, že se řídil nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pak je třeba věc přikázat jinému vrchnímu soudu podle ustanovení §14 odst. 1 a o. s. ř. v platném znění, případně podle §12 odst. 2 téhož zákona z důvodu vhodnosti. Je zřejmé, že v předmětném řízení bude odvolací soud přezkoumávat své vlastní již dříve učiněné rozhodnutí, které bylo napadeno odvoláním. Vyslovil názor, že je pravděpodobné, že Vrchní soud v Praze by měl být z projednávání tohoto odvolání vyloučen, protože nelze předpokládat, že by rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí.
Žalobce poukázal také na stížnosti, které byly podány vůči Vrchnímu soudu v Praze a jež měly odstranit další průtahy v konkursním řízení, což mohlo výrazně ovlivnit poměr soudců Vrchního soudu v Praze vůči žalobci. Dovodil, že pokud by stížnosti nebyly podány pak by o jednotlivých rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto a konkurzní spis by nemohl být postoupen Nejvyššímu soudu v Brně. Má za to, že poměr soudců Vrchního soudu v Praze včetně jeho předsedy jakožto orgánu státní správy, může být posuzován jako zjevně nepřátelský. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 22 Nd 138/2000-42, ze dne 11.7.2002, uvedl, že i když se toto rozhodnutí této věci netýká, nutno mít soudce Vrchního soudu za podjaté, protože žaloba směřuje proti Vrchnímu soudu v Praze a lze proto míti za to, že poměr soudců k žalobci je touto žalobou ovlivněn .
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučeni soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám byl účastníkem řízení ať na straně žalobce nebo na straně žalovaného, nebo v případě, že by rozhodnutím soudu mohl být přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo naopak nepřátelský.
O žádný případ takového charakteru však nejde.
Jak vyplývá z vyjádření členů senátu Vrchního soudu v Praze 4 Cmo JUDr. M. T., JUDr. I. K. a JUDr. P. F., a členů podle rozvrhu práce zastupujícího senátu 1 Cmo JUDr. J. H., JUDr. R. K. a JUDr. J. S., nikdo z nich nemá žádný poměr k projednávané věci a nejsou jim známy žádné okolnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že existují pochyby o nepodjatosti jmenovaných soudců. Obecný ničím nedoložený poukaz na rozhodování o již jednou podaném odvolání v této věci, sám o sobě o podjatosti těchto soudců nijak nevypovídá. Uvádí pouze subjektivní domněnky žalobce o případném vlivu svých stížností na soudce Vrchního soudu v Praze. Za tohoto stavu věci nelze učinit závěr, že by existovaly skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivnění vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům.
Odkaz žalobce na §14 odst. 2 o. s. ř. není namístě, neboť toto ustanovení se týká soudců, kteří rozhodovali v téže věci u soudu prvního stupně a pak se stali soudci odvolacího soudu podle rozvrhu práce by měli rozhodovat v odvolacím řízení, netýká se však soudců, kteří ve druhém stupni rozhodovali o několika odvoláních proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2005
JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.
předseda senátu