ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.116.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené, advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně J. K., proti žalovaným 1) JUDr. J. Š., jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., 2) F. ú. p. P. 3, o určení, že pohledávka žalovaného 2) za úpadcem ve výši 303.607,- Kč není po právu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 70/2001, o návrhu vedlejšího účastníka na přikázání věci jinému soudu, takto:
Odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2003, č.j. 21 Cm 70/2001-44, se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu na vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že pohledávka konkurzního věřitele F. ú. p. P. 3 za úpadcem ve výši 303.007,- Kč, není přihlášena po právu.
Vedlejší účastník na straně žalobkyně v souvislosti s podáním odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.5.2003 č.j. 21 Cm 70/2001-44, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, navrhl, aby věc byla přikázaná jinému vrchnímu soudu, protože by Vrchnímu soudu v Praze nezbylo než znovu přezkoumávat svůj dříve učiněný právní názor, tedy lze oprávněně dovodit vyloučení soudců podle §14 odst. 2 o. s. ř., případně, aby podané odvolání bylo předloženo jinému soudu z důvodu vhodnosti. Vyslovil domněnku, že pokud soud vydal napadené rozhodnutí toliko na základě skutečnosti, že se řídil nesprávným právním názorem odvolacího soudu, pak je třeba celou věc přikázat jinému vrchnímu soudu podle §14 odst. 2 o. s. ř. případně podle §12 odst. 2 o. s. ř. z důvodu vhodnosti, zejména z důvodu, že vedlejší účastník pozbyl jakoukoliv důvěru v rozhodování Vrchního soudu v Praze, především proto, že ve svém dřívějším rozhodnutí právní zájem úpadce na výsledku dovodil a nyní tento právní zájem na výsledku sporu popírá. Rovněž vyslovil domněnku, že je nutno v této souvislosti přihlédnout k několika podaným stížnostem proti Vrchnímu soudu v Praze, tedy by zde mohl být poměr soudů vůči jeho osobě zjevně nepřátelský.
O námitce podjatosti vznesené současně s návrhem na přikázání věci jinému vrchnímu soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 4.5.2004, č.j. 29 Od 13/2004-69 tak, že ve výroku jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci.
Návrh vedlejšího účastníka na přikázání věci jinému soudu byl řádně doručen jak žalobkyni tak i oběma žalovaným. K tomuto návrhu se vyjádřil pouze první žalovaný, který navrhl, aby návrh na přikázaní věci jinému vrchnímu soudu byl zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh vedlejšího účastníka na přikázání věci jinému vrchnímu soudu projednal a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému vrchnímu soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 cit. ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.).Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečným způsobem odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků se vyjádřit k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody uváděné vedlejším účastníkem pro přikázání věci jinému soudu jsou ryze subjektivní a nejsou proto způsobilé prolomit výše uvedený ústavní princip. Přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci (jiný vrchní soud kromě Vrchního soudu v Praze v České republice neexistuje) by ani z hlediska procesního ani z hlediska postavení účastníků řízení nebylo důvodné.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu vedlejšího účastníka na přikázání věci jinému vrchnímu soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. února 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu