ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.12.2005.1
sp. zn. 29 Od 12/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v konkurzní věci dlužníka O. O., a.s., zastoupeného, advokátkou, o návrhu věřitelů a) B. – E., spol. s r.o., b) M. p. o. k., s.r.o., zastoupená, obecným zmocněncem, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 K 43/2000 a Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 148/2004, o námitce podjatosti, takto:
Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. J. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 Ko 148/2004.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12.7.2002, č.j. 8 K 43/2000-315, zamítl návrh, aby na majetek dlužníka O. O., a.s. byl prohlášen konkurs (výrok I.), a aby dlužníkovi byl ustanoven předběžný správce (výrok II.), a věřitelům stanovil povinnost zaplatit dlužníkovi náklady řízení, a to věřiteli a) částkou 6 200,- Kč (výrok III.) a věřiteli b) částku 6.200,- Kč (výrok IV.), v obou případech do 3 dnů od právní moci usnesení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11.12.2003, č.j. 2 Ko 274/2002-688, potvrdil výše citované usnesení ve výroku I. a II., ve výroku III. a IV. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti tomuto usnesení podali věřitelé dovolání, které nebylo dosud dovolacímu soudu předloženo.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2004, č.j. 8 K 43/2000-710, bylo věřitelům uloženo zaplatit dlužníkovi náklady řízení, a to věřiteli a) v částce 4.287,50 Kč (výrok I.) a věřiteli b) v částce 4.287,50 Kč (výrok II.), v obou případech do 3 dnů od právní moci usnesení. Odvolání věřitelů proti tomuto usnesení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4.5.2004, č.j. 8 K 43/2000-792, odmítl z důvodu opožděnosti podání (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dalším usnesením ze dne 15.7.2004, č.j. 8 K 43/2000-809, Krajský soud v Ostravě, zamítl návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku proti usnesení ze dne 15.3.2004, č.j. 8 K 43/2000- 710 (výrok I.), odmítl odvolání věřitelů proti usnesení ze dne 4.5.2004, č.j. 8 K 43/2000-792, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.1.2005, č.j. 3 UL 1/2005-860, odmítl návrh věřitelů ze dne 29.12.2004 na určení lhůty k provedení procesního úkonu – vydání pravomocného rozhodnutí v celém rozsahu řízení vedeného před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 8 K 43/2000 (výrok I.), a zamítl návrh věřitelů ze dne 29.12.2004 na určení lhůty k provedení procesního úkonu – předání dovolání ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 8 K 43/2000 Nejvyššímu soudu v Brně (výrok II.).
Poté věřitelé podáním ze dne 31.1.2005, vznesli námitku podjatosti proti soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. J. Především uvedli, že zdržování předání dovolání realizují stejné osoby, které vydaly dřívější rozhodnutí ve prospěch dlužníka, a to usnesení č.j. 8 K 43/2000-315 a usnesení č.j. 2 Ko 274/2002-688. Uvedli dále, že v dovolání a jeho doplňcích prokázali neodbornost citovaných usnesení. Postup JUDr. J. s vyžádáním nové plné moci a jeho vytýkání procesních vad JUDr. N. je v rozporu s jeho vlastním postupem v případě usnesení č.j. 2 K 274/2002-688. Jmenovaný soudce si nepovšiml daleko hrubších porušení občanského soudního řádu, kterých se JUDr. N. dopustila. JUDr. J. měl za povinnost ex offo tyto závady zjistit a uvést je v usnesení č.j. 2 Ko 274/2002-688.Ve světle výše uvedeného, kdy JUDr. J. toleroval hrubé procesní chyby JUDr. N. je možné jeho současnou toleranci k drobné chybě této soudkyně interpretovat jako další pokus o zdržení případu ve prospěch dlužníka majetek rozprodávajícího. Poměr JUDr. J. je nutně podjatý, neboť se dopustil hrubých odborných chyb a dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, jehož projednání brzdí, může tyto hrubé chyby potvrdit.
Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. J. se vyjádřil, že k věci, k navrhovatelům, k dlužníku, ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah, který by jej vylučoval z rozhodování věci. Uvedl, že námitka podjatosti vyplývá z výhrad navrhovatelů vůči způsobu rozhodování a vedení řízení, přičemž i tyto výhrady jsou bezdůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučeni soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom zda je soudce vyloučen rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.), kterým je v tomto případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, nebo v případě, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Jak vyplývá z písemného vyjádření soudce JUDr. M. J., o žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde. Navrhovatelé neuvádějí takové konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného soudce. Ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. vylučuje, aby mohly být důvodem pochybnosti o nepodjatosti soudce okolnosti vztahující se k postupu soudce v souvislosti s řízením v projednávané věci. Tyto okolnosti by mohly být důvodem podjatosti rozhodujícího soudce jen v případě, by že se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům existoval důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Z obsahu spisu se podává, že neexistují skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že JUDr. M. J. by byl nějakým způsobem ovlivněn vztahem k posuzované věci, k jejím účastníkům nebo zástupcům.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. března 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu