ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.46.2004.1
sp. zn. 29 Od 46/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně I. S., a.s., proti žalovanému N. I. S., k.s., o zaplacení 136.319,- Sk s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 66/2004, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 66/2004 projedná a rozhodne jako soud místně příslušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 1. 3. 2004, doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 3. 2004, domáhá na žalovaném zaplacení částky 136.319,- Sk s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za prodlení se zaplacením faktur za provedené výkony.
Městský soud v Praze přípisem ze dne 3. 5. 2004 předložil věc Nejvyššímu soudu „k rozhodnutí dle ustanovení §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s ohledem na čl. VII odst. 5 smlouvy o překládce zboží a poskytování souvisejících služeb“, uzavřené mezi účastníky dne 17. 7. 2000.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a mstně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V daném případe účastníci řízení uzavřeli dne 17. 7. 2000 smlouvu o překládce zboží a poskytování souvisejících služeb, v jejímž článku VII. Závěrečná ustanovení se v bodě 5. dohodly, že „v případě sporu z titulu smlouvy se smluvní strany zavazují tyto řešit smírčí dohodou. Nedojde-li k dohodě, je příslušný soud České republiky“.
V době zahájení řízení v předmětné věci Česká republiky ani Slovenská republika nebyly členy Evropské unie a proto nebylo v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství pro toto řízení přímo použitelné Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 Sb. ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
Na tento případ se nevztahuje ani Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. října 1992 včetně Závěrečného protokolu (sdělení č. 209/1993 Sb.), poněvadž pravomoc v této Smlouvě upravená se netýká občanských věcí majetkové povahy. Z této mezinárodní smlouvy nelze tudíž dovodit, že by dvě osoby se sídlem ve Slovenské republice mohly dohodou založit pravomoc českých soudů.
Na tento případ nutno vztáhnout ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, která se použijí jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána (§2 citovaného zákona). Podle §37 odst. 1 tohoto zákona pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost a podle odstavce 2 pravomoc českých soudů v majetkových sporech může být založena také písemnou úmluvou stran, věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.
Ustanovení smlouvy, uzavřené mezi stranami dne 17. 7. 2000, této podmínce vyhovují, neboť smluvní strany se dohodly na „příslušném soudu České republiky“. Takovou dohodou byla založena pravomoc soudů České republiky.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř., že místně příslušným soudem pro projednání a rozhodnutí této věci je Městský soud v Praze, u nějž je věc vedena.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. února 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu