ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.5.2005.1
sp. zn. 29 Od 5/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSC. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce B. B., n. p., zastoupený, advokátem, proti žalovanému L. Š., o zaplacení částky 281 150,- Kč s příslušenstvím , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 859/2004, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 859/2004 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 281 150 Kč s příslušenstvím z důvodu porušení smluvní povinnosti, zakotvené ve „Smlouvě o podpoře a propagaci piva zn. B. B.“, uzavřené účastníky dne 20.10.2003.
Proti platebnímu rozkazu vydanému soudem dne 23.8.2004, č.j. Ro 370/2004-16, podal žalovaný odpor a poté dalším podáním navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně s poukazem na hledisko časové i hledisko procesní ekonomie.Vyslovil názor, že by nedocházelo k neúměrnému prodlužování sporu nařizováním jednání opakovaně po několik dní pouze na odpolední hodiny, ale také k prodražování sporu úhradami cestovného a hrazením ubytování a náhrady ušlé mzdy.V poměrech žalobce by nebyl navozen zásadně nepříznivý stav, neboť žalobce je zastoupen advokátem, který je zvyklý k soudním jednáním cestovat svým osobním automobilem a cesta z Č. do B. netrvá ani tři hodiny.
Žalobce se k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřil, ačkoliv mu výzva byla řádně doručena 16.11.2004.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému soudu však může docházet jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudce a soudu stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů. Delegací totiž nesmí být navozen takový stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Skutečnosti, na které poukazuje žalovaný v návrhu na přikázání věci jinému soudu existovaly již v době, kdy žalovaný uzavřel se žalobcem předmětnou smlouvu a souhlasil s tím, že vzájemné vztahy se budou řídit obchodním zákoníkem (bod 8.1 smlouvy) a že pokud účastníci případný spor nevyřeší dohodou, příslušnost soudu, který je oprávněn rozhodnout, bude dána podle sídla žalobce (bod 8.2 smlouvy). Jestliže žalobce splnil podmínku zakotvenou v §89a o. s. ř. a spolu se žalobou předložil notářsky ověřený opis předmětné smlouvy, založil tím v souladu s citovaným ustanovením místní příslušnost soudu v místě svého sídla. Vzdálenost bydliště žalovaného příp. bydliště navržených svědků není sama o sobě rozhodující vzhledem k možnosti dožádání zakotvené v §39 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. března 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu