ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.50.2005.1
sp. zn. 29 Od 50/2005-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury, se sídlem Janovského 438/2, 170 06 Praha 7, IČ 70 10 99 66, proti žalované Železárny Veselí, a.s. se sídlem Kollárova 1229, 698 12 Veselí nad Moravou, IČ 00 01 13 80, o 66,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 356/2001, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 356/2001 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
Odůvodnění:
Právní předchůdkyně žalobkyně Československá obchodní banka, a.s. podala u Městského soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 66,000.000,- Kč s příslušenstvím, odměnu ve výši 1/3 směnečného peníze a nahradit náklady řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28.1.2003 č.j. 9 Cmo 116/2002-41 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2002, č.j. 50 Cm 356/2001-32, kterým bylo připuštěno, aby do řízení místo původní žalobkyně vstoupila Česká konsolidační agentura.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.1.2004, č.j. Ncd 4/2004-79, zamítl návrh žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.9.2004, č.j. 29 Od 68/2004-89, nebylo vyhověno návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že změna sídla žalované není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.1.2004, č.j. Ncd 4/2004-79, zastavil řízení o návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích s odůvodněním, že předcházející návrh žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové a předmětný návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích jsou obsahově shodné, takže je založena překážka věci rozhodnuté (§167 odst. 1 a §159 odst. 3 o. s. ř.).
Poté žalovaná podala návrh, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě s odůvodněním, že tímto přikázáním budou eliminovány náklady spojené s dostavením se účastníků soudního jednání za situace, kdy lze očekávat procesní úspěch žalobce (čímž však žalovaná své stanovisko k podané žalobě nemění a i nadále trvá na zamítnutí žaloby).
Žalobkyně sdělila, že návrh žalované nepovažuje za důvodný, neboť neshledává žádné skutečnosti, které by umožnily přijmout závěr, že Krajským soudem v Ostravě bude věc projednána rychleji a hospodárněji než Městským soudem v Praze.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Tvrzení žalované, že Krajským soudem v Ostravě bude věc vyřízena rychleji a hospodárněji, nelze v posuzovaném případě považovat za objektivně odůvodněné vzhledem k dostupnosti jak příslušného, tak i navrhovaného soudu z místa sídel obou účastníků a jejich zástupců, která je v podstatě shodná. Nejvyšší soud přitom konstatoval, že žalovaná činí pokusy o delegaci věci jiným krajským soudům opakovaně (jde o v pořadí čtvrtý pokus) a že její chování v tomto směru vzbuzuje opodstatněné obavy, zda nejde o zneužívání procesních práv účastníkem (nadto zastoupeným advokátem). Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. října 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu