ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.56.2005.1
sp. zn. 29 Od 56/2005-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CCB – Finance, a. s. se sídlem Šafránkova 1, 155 00 Praha 5, IČ 25 10 37 68, zastoupené Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem Řeznická 1, 602 00 Brno, proti žalované M. S. , o 16 818,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 150/2004 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 109/2005, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 109/2005 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti M. S. u Obvodního soudu pro Prahu 2 vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí tři v žalobě specifikované částky v celkové výši 36 526,20 Kč z důvodu prodlení s placením leasingových splátek podle smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 26.11.1998.
Poté, co žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 28.2.2003, č.j. 26 Ro 42/2003-15, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3.6.2003, č.j. 21 C 87/2003-22, svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému k projednání věci; tento soud však s postoupením věci nesouhlasil.
Krajský soud v Ostravě pak usnesením ze dne 23.12.2003, č. j. 9 Nc 67/2003-30, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Ostravě s postoupením věci je důvodný. Poukázal na to, že účastníci uzavřeli leasingovou smlouvu, kterou se dohodli, že jejich závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem a že ve sporech vzniklých z této smlouvy bude příslušný Obvodní soud pro Prahu 2.
V průběhu řízení došlo ke změně právní formy žalobkyně, která dne 1.7.2004 byla zapsána jako akciová společnost. Poté usnesením soudu prvního stupně ze dne 11.8.2004, č.j. 27 C 150/2004-53, bylo řízení ohledně žalobou uplatněných dvou částek v celkové výši 22 419,40 Kč zastaveno, vzhledem ke zpětvzetí žaloby. Rozsudkem pro zmeškání ze dne 11.8.2004, č. j. 27 C 150/2004-54, bylo soudem prvního stupně následně rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 818,30 Kč, a nahradit náklady řízení v částce 10 377,- Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odvolání proti výše uvedenému rozsudku žalovaná uvedla, že se nemohla k soudu do P. dostavit z finančních důvodů. Současně vyslovila názor, že jde o rozsudek místně nepříslušného soudu, jak jí bylo sděleno usnesením č. j. 21 C 87/2003-22. Poukázala na to, že tím, že soud probíhal v P., jí bylo vzato právo na řádný a spravedlivý soud, neboť se nemohla hájit. Na výzvu Městského soudu v Praze, kterému byla věc postoupena s odvoláním žalované jako soudu odvolacímu, aby žalovaná uvedla, zda se domáhá toho, aby věc byla postoupena Krajskému soudu v Ostravě, žalovaná sdělila, že žádá, aby věc rozhodl soud v Ostravě, když smlouva byla uzavřena v O.; poukázala dále na to, že je samoživitelkou dvou dětí a její příjem nedosahuje životního minima.
Žalobkyně, které byl tento návrh doručen dne 17.6.2005, se k návrhu žalované na postoupení věci nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 2 o.s.ř.) návrh žalované na přikázání věci jinému než příslušnému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána jinému než příslušnému soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech daného případu. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1963 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, ke kterému má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Důvody uváděné žalovanou nejsou natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše uvedený ústavní princip. Vzhledem ke splnění podmínek zakotvených v ustanovení §89a o.s.ř. byl k vydání rozsudku příslušný Obvodní soud pro Prahu 2, jak rozhodl Krajský soud v Ostravě výše citovaným usnesením ze dne 23.12.2003, č.j. 9 Nc 67/2003-30. Námitky žalované ohledně příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 nejsou proto důvodné. Vzhledem k ustanovení §39 o. s. ř. obsahující institut dožádání se nejeví sociální a osobní poměry žalované natolik relevantní, aby dostatečně odůvodnily přikázání věci jinému, než příslušnému odvolacímu soudu, zejména z hlediska ekonomie a rychlosti řízení a s přihlédnutím k omezením odvolacích důvodů, založených formou rozhodnutí (§205b o. s. ř.).
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. neshledal a proto návrhu žalované nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu