ECLI:CZ:NS:2005:29.OD.61.2005.1
sp. zn. 29 Od 61/2005-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Dopravního podniku města Ústí nad Labem, a.s. se sídlem Revoluční 26, 401 11 Ústí nad Labem, IČ 25 01 38 91, proti žalované P. Ch., o zaplacení částky 2.424,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 43/2004, o návrhu na přikázání věci jinému než příslušnému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 43/2004 se Okresnímu soudu v Jihlavě nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 2.424,- Kč s 8% úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná porušila ustanovení §18a odst. 2 zák. č. 111/94 Sb. a ve dnech 3.11. 31.10. a 10.5 2001 použila vozu MHD bez platného jízdního dokladu.
Po podání odporu proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 14.12.2004, pod č.j. 15 C 43/2004-12, navrhla žalovaná přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jihlavě. Uvedla, že studuje a bylo by pro ni zejména finančně únosnější, aby věc byla vyřízena soudem v Jihlavě. Poukázala na to, že žije u rodičů své matky, jejím jediným příjmem je příspěvek na dítě ve výši 800,- Kč, matka jí žádné výživné neplatí a je zcela odkázána na své prarodiče. Je studentkou gymnázia v J., kde bude maturovat v roce 2006. Jízdné k procesnímu soudu v Ústí nad Labem představuje pro ni částku, kterou není schopna v současné době vynaložit.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě souhlasila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ústí nad Labem) a Okresnímu soudu v Jihlavě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudce a soudu stanoví zákon (čl. 38 Listina základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, ke kterému má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, na které poukazuje žalovaná, nejsou natolik relevantní, aby byly způsobilé odůvodnit průlom do výše citovaného ústavního principu. Nejsou dány ani jiné skutečnosti, zejména z hlediska procesní ekonomie, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu. Z obsahu spisu (z tam založených vyjádření žalované) je přitom patrno, že žalovaná v podstatě uznává důvodnost nároku co do žalované jistiny s příslušenstvím (srov. č.l. 22), má však výhrady k povinnosti zaplatit náklady řízení a poukazuje na svou tíživou sociální situaci. Nadto již byla (19. května 2005) bez problému vyslechnuta dožádaným soudem v Jihlavě k tomu, zda navrhuje delegaci vhodnou (srov. protokol na č.l. 31). Je tudíž zjevné, že při takto zúženém okruhu sporných problémů (přednaznačujícím spíše opodstatněnost pokusu o smír zahrnující splátkový režim nebo o rozhodnutí věci bez jednání za podmínek formulovaných v §115a o. s. ř.) a snadném přístupu žalované k dožádanému soudu v Jihlavě, ani případná neúčast žalované u jednání svolaného procesním soudem neomezí právo žalované vyslovit se k důkaznímu řízení a ochránit svá procesní práva.
Proto s přihlédnutím k možnosti dožádání zakotvené v ustanovení §39 o. s. ř. Nejvyšší soud návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Jihlavě nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. října 2005
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu