ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1074.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1074/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. F. M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce R. z., s. a ú. d., proti žalovaným 1) P. S., a 2) E. S., o zaplacení částky 45.419,60 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Sm 533/2002, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2005, č.j. 7 Cmo 118/2004-52, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 8. října 2003, č.j. 42 Sm 533/2002-32, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila A., s. r. o.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, „že indosace směnky je právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod směnky.“ Tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení a týká se práva dosavadního žalobce, který vstup nabyvatelky práva do řízení podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhl, přičemž současně doložil, že nabyvatelka se vstupem do řízení vyslovila souhlas. Skutečnost, že směnka byla následně dne 3. února 2005 indosována na I., s. r. o., odvolací soud nepovažoval za významnou, když otázka, zda nabyvatelka práva byla k datu vydání rozhodnutí odvolacím soudem „majitelkou směnky“, se týká již rozhodnutí ve věci samé. Přitom akcentoval, že o návrhu nabyvatelky práva na vstup I., s. r. o. do řízení rozhodne soud prvního stupně poté, co jeho rozhodnutí (rozuměj rozhodnutí podle §107a o. s. ř. o vstupu A., s. r. o. do řízení) nabude právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. „Procesní vadu“ dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh „na záměnu účastníků“, pročež neměl možnost se k němu před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Pokud jde „o hmotně právní aspekt“, uvádí, že A., s. r. o. nemůže být věřitelkou (a osobou aktivně legitimovanou), když 7. srpna 2003 byla pohledávka postoupena jiné společnosti, nehledě k tomu, že postoupení pohledávky nebylo druhému žalovanému ve smyslu §526 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) oznámeno postupitelem, ani prokázáno postupníkem.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh „na záměnu účastníků“. Tato výhrada není důvodná již proto, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly o záměně účastníků (§92 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. Občanský soud řád pak povinnost soudu doručit návrh na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka žalovanému neukládá, nehledě k tomu, že pro rozhodnutí o takovém návrhu ani souhlas žalovaného nevyžaduje (§107a odst. 2 o. s. ř.).
Důvodnou dovolací soud neshledává ani námitku dovolatele připínající se k dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobce na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Výtka dovolatele, že nabyvatelka práva smlouvou ze dne 7. srpna 2003 postoupila pohledávku „další společnosti“, pak je z pohledu správnosti právního posouzení věci nepřípadná již proto, že směnku (cenný papír) na řad a práva z ní plynoucí nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky podle ustanovení §524 a násl. obč. zák. (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005. sp. zn. 29 Odo 1114/2004). Řešení otázky, zda nabyvatelka práva skutečně je (a k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nadále bude) nositelkou aktivní věcné legitimace, pak je - jak správně uvedl odvolací soud - vyhrazeno až rozhodnutí ve věci samé (viz závěry formulované v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu, podle níž dovolateli nebylo postoupení pohledávky ve smyslu §526 obč. zák. oznámeno postupitelem, ani prokázáno postupníkem. Odvolací soud totiž své právní posouzení věci (a závěr o splnění předpokladů vyžadovaných ustanovením §107a o. s. ř.) nezaložil na existenci smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž na dovolatelem nezpochybněné indosaci směnky žalobcem.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu