ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1083.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1083/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci žalobce JUDr. F. M., jako správce konkursní podstaty R. z., s. a ú. d., proti žalovaným 1) JUDr. R. S., 2) Ing. J. V., a 3) úpadkyni S. G., spol. s r.o., o zaplacení 23,591.159,- Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 122/2002, o dovolání prvního žalovaného, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2004, čj. 5 Cmo 123/2004-203, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.12.2003, čj. 34 Cm 122/2002-188, kterým tento soud připustil, aby do řízení namísto JUDr. F. M. (dále jen „původní žalobce“) vstoupila A., s. r. o.
Odvolací soud konstatoval, že předmětem řízení, které bylo zahájeno dne 23.3.2001, jsou práva z nezaplacené směnky ze dne 29.3.1999 vystavené na řad R. z., s. ú. d. K návrhu na změnu žalobce předložil původní žalobce smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 30.7.2003, kde jsou uvedeny i pohledávky za prvním a druhým žalovaným. Dne 28.1.2004 se dostavil k soudu prvního stupně původní žalobce a spornou směnku opatřil rubopisem ve prospěch společnosti A., s. r. o.
Podle §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyhoví soud návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupil nový žalobce, pokud nastala po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva, pokud nový žalobce se svým vstupem souhlasí. Smlouva o postoupení pohledávky může být jistě obecně důvodem převodu práva na nového věřitele, nikoliv však u listinných cenných papírů vydaných ve formě na řad, kdy se podle §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., k převodu vyžaduje i rubopis. To platí zcela také pro směnky ve formě cenného papíru na řad, a to bez ohledu na to, zda plní nějaké funkce ve vztahu k jiné pohledávce obecné povahy, která je předmětem postupu. Proto v tomto případě nemohla být z principu smlouva o postoupení pohledávky nikdy tou právní skutečností, se kterou právo spojuje převod práva ze sporné směnky.
Podle odvolacího soudu nastala poté, co bylo napadené usnesení vydáno, ale dříve, než mohl o podaném odvolání rozhodnout, skutečnost, se kterou právo spojuje převod práva ze směnky, tj. sporná směnka byla na nového žalobce indosována. V době, kdy odvolací soud rozhodoval (§154 odst. 1 a §167 odst. 2 o.s.ř.), již tedy nastala skutečnost, se kterou právní předpisy převod práva na zaplacení sporné směnky spojují.
První žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, co do splnění podmínky procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Společnost A., s. r. o. ve vyjádření k dovolání uvádí, že podle jejího názoru je rozhodnutí odvolacího soudu věcně správné, přestože podmínky pro použití §107a o. s. ř. byly splněny až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl vstup společnosti A., s. r. o. do řízení místo žalobce povolen, neboť prokazatelně nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že k indosaci předmětné směnky na společnost A., s.r.o. došlo dne 28.1.2004, je zřejmé, že až do tohoto data byl aktivně legitimovanou osobou v tomto sporu původní žalobce. Pochybení soudu prvního stupně, na něž upozornil i původní žalobce ve svém vyjádření k odvolání prvního žalovaného, napravil dle názoru žalobce odvolací soud svým rozhodnutím. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Jak správně uzavřel odvolací soud k převodu směnky, jejíž zaplacení je vymáháno v tomto řízení, došlo v souladu s ustanovením §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., až po rozhodnutí soudu prvního stupně. V době rozhodování prvostupňového soudu tak ještě nedošlo ke skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde a rozhodnutí soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení. Pro rozhodování odvolacího soudu však je, podle ustanovení §154 odst. 1 ve spojení s §211 a §167 odst. 2 o. s. ř., rozhodující stav v době vydání rozhodnutí. V té době již k rozhodné skutečnosti došlo, a proto odvolací soud postupoval správně, když za této situace potvrdil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. září 2005
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu