ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1098.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1098/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce S. č. a m. v. d., proti žalovaným 1) JUDr. M. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce L. t. d., a 2) S. s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 343/99, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2003, č. j. 13 Cmo 210/2001-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Z. K.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 29. března 2001, č. j. 39 Cm 343/99-24, Městský soud v Praze určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem (úpadcem) L. t. d., (dále též jen „úpadce“) ve výši 32.419.148,- Kč, přihlášená pod pořadovým číslem 8 A, 8 B a 8 G v konkursním řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 96 K 78/98, je po právu, s tím, že jde o pohledávku třetí třídy s právem na oddělené uspokojení. K odvolání druhé žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2003, č. j. 13 Cmo 210/2001-53, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jen tak, že označená pohledávka je pohledávkou druhé třídy; jinak jej potvrdil.
Druhá žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §240 o. s. ř., účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek, obsahující řádné poučení o dovolání, byl zástupci druhé žalované s procesní plnou mocí (ze dne 8. ledna 2001 srov. č. l. 14) JUDr. J. B. doručen 10. dubna 2003 (srov. doručenku u č. l. 58). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 10. červen 2003 (úterý).
Dovolání (č. l. 62) sepsané (advokátem) 10. června 2003, bylo podáno na poštu k přepravě téhož dne (srov. obálku č. l. 63), tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv. blanketní dovolání.
Vedle označení soudu, jemuž je podání adresováno (Městského soudu v Praze), věci (č. j. /správně sp. zn./ 39 Cm 343/99) a účastníků, tvoří vlastní obsah dovolání následující text:
„Druhý žalovaný napadá dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž byl potvrzen a částečně změněn rozsudek zdejšího soudu v rubrikované věci z 29. března 2001, v celém rozsahu.
Přípustnost dovolání zakládá druhý žalovaný na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť je přesvědčen, že věc má po právní stránce zásadní význam. Základní otázkou je, zda ve věcech majících původ právních vztazích dle bývalého hospodářského zákoníku, je nutno zkoumat dokumenty o původním právním stavu.
Oběma rozsudkům v rubrikované věci dovolatel vytýká, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 /správně odst. 2/ písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatel neprodleně toto dovolání doplní podrobným rozborem věci.“
Doplnění dovolání o argumenty, v nichž spatřuje nesprávné právní posouzení věci, provedla dovolatelka (prostřednictvím svého zástupce) podáním ze dne 27. června 2003, podaným u soudu prvního stupně osobně dne 30. června 2003 (srov. č. l. 65).
Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem, jímž bylo formulováno podání (dovolání) z 10. června 2003, k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. V právní teorii srov. k tomu např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 912 co do odvolacího důvodu a str. 1065 co do dovolacího důvodu a v judikatuře např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále (ve vztahu k náležitostem dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31). Jinak řečeno, pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatelka shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V daném případě byla dovolatelka již při podání dovolání řádně (ve smyslu §241 o. s. ř.) zastoupena advokátem JUDr. J. B. (na základě výše označené procesní plné mocí z 8. ledna 2001), který dovolání také podepsal.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody dovolatelce marně uběhla v úterý 10. června 2003. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání došlému soudu 30. června 2003 již co do v něm uvedeného dovolacího důvodu přihlédnout nemohl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, a §146 odst. 3 o. s. ř. – odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni.
Sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni) o žalobě o určení pravosti pohledávky podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, k jejímuž projednání v prvním stupni je věcně příslušný krajský soud, se pak určuje podle §8 písm. b/, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 3.100,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.550,- Kč, jelikož advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 1.625,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu