ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1106.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1106/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně O. K. s. r. o. , proti žalované T. J., a. s., o zaplacení částky 77.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 143/2000, o dovolání K. ž., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. května 2004, č.j. 5 Cmo 88/2003-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem pro uznání ze dne 29. října 2002, č.j. 13/14 Cm 143/2000-54, uložil žalované zaplatit K. ž., a. s. (maje tuto společnost za žalobkyni) částku 77.095,- Kč se 16% úrokem z prodlení z částky 16.424,- Kč od 5. března 1996 do zaplacení, z částky 20.582,- Kč od 25. června 1996 do zaplacení a z částky 40.089,- Kč od 18. ledna 1996 do zaplacení a na nákladech řízení 3.088,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 24. května 2004, č.j. 5 Cmo 88/2003-72 - odkazuje na ustanovení §19 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nepovažoval za žalobkyni K. (správně „K.“) ž., a. s., nýbrž O. K., s. r. o. Zdůraznil, že žalobu ve věci podal JUDr. E. P., jako správce konkursní podstaty úpadkyně O. K., s. r. o., přičemž právní mocí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. 93 K 110/98-85, jímž byl konkurs na majetek úpadkyně zrušen z důvodu, že její majetek nepostačoval k úhradě nákladů konkursu (§44 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ZKV“), tj. dnem 12. září 2001 zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v §14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l) ZKV (§44 odst. 5 věta druhá a §45 odst. 1 ZKV), tudíž i oprávnění správce konkursní podstaty s majetkem podstaty nakládat. Soud prvního stupně proto měl - pokračoval odvolací soud - od 12. září 2001 nadále jednat jako s žalobkyní s O. K. s. r. o. Pokud v dalším průběhu řízení - v rozporu se shora uvedenými závěry - jednal nadále se správcem konkursní podstaty, k jeho návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. rozhodl o „připuštění vstupu“ K. ž., a. s. do řízení na jeho místo a usnesení o vstupu do řízení na místo žalobkyně O. K., s. r. o. nedoručil, nestaly se K. ž., a. s. účastníkem řízení, když rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. nenabylo právní moci.
Jelikož O. K.n, s. r. o. byla k 12.září 2002 vymazána z obchodního rejstříku (a zanikla bez právního nástupce), odvolací soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala „žalobkyně“ – K. ž., a. s. - dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písmeno a)] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písmeno b)]. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je opožděné.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Jak je zřejmé z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo dovolatelce doručeno 7. července 2004 (srov. dodejku u č. l. 73) a téhož dne nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 7. září 2004 (úterý).
Dovolání podané K. ž., a. s. na poštu k přepravě až 8. září 2004 (srov. obálku č.l. 80) je tak opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně - podle data, jímž je opatřeno - i vyhotoveno, jelikož dovolatelka, jak plyne z textu dovolání, se mylně domnívala, že napadené rozhodnutí jí bylo doručeno až 8. července 2004); Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. května 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu