ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.118.2005.1
sp. zn. 29 Odo 118/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně F. T. B. V., proti žalované E. P. a. s. , o zaplacení částky 3,244.072,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 517/95, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2004, č.j. 9 Cmo 542/2003-208, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupila E. G., a. s., (dále jen „společnost“). Přitom zdůraznil, že průběhu odvolacího řízení žalobkyně doložila, že se společností uzavřela smlouvu o postoupení žalované pohledávky, včetně jejího souhlasu se vstupem do řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná opravný prostředek, který označila jako „odvolání“, v němž zpochybnila platnost smlouvy o postoupení pohledávky, jakož i závěr odvolacího soudu, že nastala právní skutečnost, se kterou „je spojen převod nebo přechod práva“. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil opravný prostředek žalované podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání, které shledává přípustným podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; nepovažuje je však za důvodné.
Přestože dovolatelka, ač zastoupena advokátkou, nepřiřazuje dovolací námitky žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z jejich obsahu je zřejmé, že zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky podle ustanovení §524 a následujících občanského zákoníku.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s tím, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem, když touto otázkou - jak je uvedeno výše - se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž z obsahu spisu se nepodávají ani vady, k jejichž existenci dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. května 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu