ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1181.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1181/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivana Meluzína a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovaným 1) N., s. r. o., 2) E. M., 3) V. Z., a 4) R. P., o zaplacení směnečného penízu 2,000.000,- Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 6.666,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 468/2002, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2005, č.j. 12 Cmo 42/2005-139, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř), čl. I. §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a §18 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila A. E. L., (dále jen „společnost“). Přitom dospěl k závěru, že vzhledem k předmětu řízení, jímž je zaplacení směnky na řad, je rubopis právní skutečností, s níž právní předpisy „spojují převod směnečného práva“. Jelikož společnost, na kterou byla směnka převedena, se vstupem do řízení vyslovila souhlas, měl odvolací soud za splněné všechny podmínky vyžadované ustanovením §107a o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že „řízení je stiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud vycházel z nesprávně zjištěného stavu věci“, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky společnost „nemá aktivní legitimaci ve sporu“, jelikož na ni „nepřešla směnka z důvodu neplatnosti rubopisu“. Rubopis totiž za žalobkyni učinila - na základě plné moci udělené likvidátorem - Ing. I. K., která ale k tomuto úkonu zmocněna nebyla.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně i společnost, považujíce rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.
Není-li předmětem řízení o návrhu podle §107a o. s. ř. posouzení (ne)platnosti právního úkonu, ze kterého žalobkyně dovozuje převod práva, o něž v řízení jde, nelze mít za opodstatněnou ani výhradu dovolatelky co do oprávnění osoby takový úkon (v daném případě rubopis) za žalobkyni učinit.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu