ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1212.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1212/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovanému V. H., zastoupenému JUDr. M. F., advokátkou, o zaplacení částky 73.865,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 Cm 640/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2004, č.j. 6 Cmo 218/2003-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. října 2003, č.j. 22 Cm 640/94-120, zastavil řízení co do částky 5.470,- Kč (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 68.388,35 Kč (výrok II.), žalobu ohledně částky 6,80 Kč zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2004, č.j. 6 Cmo 218/2003-134, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. změnil tak, že žalobu ohledně částky 19.008,35 Kč zamítl, a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 49.380,- Kč jej potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 49.380,- Kč a výroku o nákladech řízení podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Byť dovolatel výslovně neodkazuje na žádný z dovolacích důvodů vypočtených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., je z obsahu dovolání zřejmé, že zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, když napadeným výrokem rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnuto v obchodní věi o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože dovoláním dotčeným výrokem, tj. výrokem, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 49.380,- Kč, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je pro posouzení otázky přípustnosti dovolání podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
Předmětem řízení, jak byl vymezen tvrzeními žalobkyně o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, bylo zaplacení úroků z úvěrů poskytnutých dle úvěrových smluv č. 5311-1034852-468 a č. 2508-1034852-468 ze dne 27. srpna 1991, uzavřených podle ustanovení §382a hospodářského zákoníku. Tento žalobkyní tvrzený závazkový vztah účastníků je nepochybně vztahem vzniklým při podnikatelské činnosti obou účastníků a z procesního hlediska tak jde o věc obchodní.
Jelikož výše uvedený závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného [srov. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], dovolací soud se již nezabýval řešením otázky případného splnění dalších podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepřípustným dovolací soud shledává dovolání žalovaného rovněž v části směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení, když přípustnost dovolání v tomto směru nelze z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání dovodit (viz např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu