ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1262.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1262/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně „A. K.“ společnosti s ručením omezeným (spol. s r. o.), proti žalovanému Ing. P. P., zastoupenému JUD. Š. V., advokátkou, o zaplacení částky 362.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 161/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2003, č.j. 21 Co 181/2003-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. října 2001, č.j. 10 C 161/2000-56, kterým Okresní soud v Hradci Králové s odkazem na ustanovení §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, akcentujíc, že dle poučení o opravných prostředcích, jak je obsaženo v napadeném rozhodnutí, je dovolání přípustné „v případech a za podmínek upravených v části čtvrté, hlavě třetí občanského soudního řádu“ (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka snáší argumenty, z pohledu kterých shledává rozhodnutí odvolacího soudu nesprávným, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením ve věci samé.
Ostatně závěr, podle kterého proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není dovolání přípustné, Nejvyšší soud formuloval již usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu