ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1270.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1270/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovanému Ing. J. K., o zaplacení částky 3,000.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 257/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2004, č.j. 9 Cmo 240/2003-104, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) - vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila A. – C. a. s., (dále jen „společnost“). Odvolací soud dospěl k závěru, že v průběhu odvolacího řízení dne 5. srpna 2003 byla mezi žalobkyní a společností uzavřena smlouva o postoupení „žalované“ pohledávky, přičemž žalobkyně vstup společnosti do řízení ve smyslu ustanovení 107a o. s. ř. navrhla a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že legitimován k podání návrhu na vstup do řízení ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. je vždy „legitimní žalobce ve věci“, jímž Č. o. b., a. s. není. Dále dovolatel akcentuje, že je povinností soudu zkoumat, zda je právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod či převod práva, ve věci prokázána, a v této souvislosti zpochybňuje, že by se smlouva o prodeji podniku (rozuměj smlouva ze dne 19. června 2000 uzavřená mezi I. A P. B., akciovou společností a Č. o. b., a . s.) vztahovala i na pohledávku, jejíž úhrada je předmětem tohoto řízení. Není-li prokázáno, respektive nepřešlo-li právo, o které v řízení jde, na Č. o. b., a. s., nemohlo platně - pokračuje dovolatel - přejít ani na žalobkyni, ani následně na společnost.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.
Dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení §107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil.
Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu